číslo 20
vychází 9. 5. 2005

Zpět na obsah         

Televize
a film

FILM

Na trampolíně vzhůru ke Slunečnímu státu

Jistě je možné srovnávat nový film Martina Šulíka Sluneční stát s britským snímkem Do naha!, s českými Divokými včelami či Mistry. V Šulíkově komedii (spolu s Markem Leščákem k ní napsal i scénář) je však tolik osobitosti, že nemá příliš smysl hledat spřízněnosti jinde. Byť i třeba jsou, neboť existenciální problémy člověka jako jednotlivce i různých komunit v Evropě první dekády 21. století se vzájemně dost podobají.

Igor Bareš v jedné ze scén Slunečního státuZákladnu Slunečního státu tvoří výchozí situace protagonistů - čtyř přátel: firma, v níž pracovali, je prodána, a tím jsou svým způsobem prodáni i oni; ztratili práci, musí hledat v džungli možností i "možností" raného kapitalismu nový způsob obživy. Dynamické vyprávění líčí, jak to zvládají, jak narážejí a jak se v osobním životě vyrovnávají se sebou i s partnerskými vztahy. Když některá nadějná vyhlídka ztroskotá, také jejich kamarádství prodělává zkoušku. Snímek se vlastně člení do čtyř příběhů mužů, z nichž každý je charakterově, generačně, osobním zázemím i národností (dva Češi, dva Slováci, což ovšem v Ostravě, kam je děj situován, vyznívá přirozeně a vzájemné rozdíly to nijak nezvětšuje) trochu jinde. Ale přesto drží pospolu. Nelze dost dobře vyjádřit slovy, proč tomu tak je, ale to "cosi" obdivuhodně funguje zejména v krajních situacích.

Stýkání a potýkání hrdinů s životní realitou se nese v rovině občas černého, jindy nadlehčeného, hned zas drsného humoru s vtipnými pointami. Přičemž komediální akcenty jsou obsaženy zejména v epizodách líčících podnikatelské aktivity přátel, zatímco osobní život přináší spíš tíživější momenty. Některé dějové motivy jsou jen nakousnuty a neukončeny, ale rozvíjejí se tak poutavě, že navozují zvědavost, jak asi dopadnou. (Ostatně - proč bychom si to my diváci nedopověděli sami po svém?) Přitom se tu v podstatě nepoužívá efektních zápletek, každá z životních peripetií je docela obyčejná a v nějaké podobě ji známe ze svého okolí: rozpad rodiny, alkoholismus, problémy s dospívajícím synkem, náhlá chudoba, kdy nezbývá ani na nové botky pro dítě, přistižení při nevěře. Není divu, že to všechno hrdinům věříme. A spolu s nimi doufáme, že zas naskočí na trampolínu života, která je vymrští vzhůru, směrem k "slunečnímu státu". (Závěrečná sekvence na trampolíně je snad jediným, zato působivým podobenstvím filmu.)

Sluneční stát je mnohovrstevný, členitý film. Ať je však drsný, posmutnělý či veselý - a místy i něžný -, nikde neztrácí lidskou dimenzi. K příznivému dojmu podstatně přispívá přesný výběr hereckých typů (Igor Bareš, Luboš Kostelný, Ivan Martinka a Oldřich Navrátil, Anna Cónová, Anna Šišková, Petra Špalková a Lucie Žáčková). K hlavním aktérům patří i současná Ostrava, podmanivě nasnímaná kameramanem Martinem Štrbou. Jako by příběh ani nemohl náležet k jinému městu.

AGÁTA PILÁTOVÁ