číslo 20
vychází 9. 5. 2005

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Neděle 22. 5. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Rrepríza 26. května, ČRo 2, 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 517

Jak se synek janovického fojta zbojníkem stal

Ondra, syn fojta z Janovic, zběhl ze studií. Hloupý nebyl, ale hlava vzpurná, a když ho páteři v semináři pořád jen na modlitbách drželi, dlouho to nevydržel. Jednoho dne si vyměnil kleriku v jednom krámku za prostou halenu, klobouk a pár krejcarů. S tím se vydal do světa, protože se mu domů nechtělo. Mamička s tatíčkem mysleli, že budou mít ze synka faráře, a on si takhle vedl.

Ondrášovu historii jsme začali poněkud netradičně, napůl s pomocí lidové pověsti a napůl dočista uměle, neboť toho příběhu se chopila spisovatelka Helena Lisická a převyprávěla jej. Ale ani v té nejodvážněji upravené pověsti, natož pak v jejím lidovém předobraze, nesmí chybět to, co, komu, kdy a kde se skutečně stalo.

Zbojník Ondráš byl zabit 1. nebo 3. dubna 1715 svým druhem Jurášem v hospodě ve SviadnověNikoli v Janovicích, ale na faře v Dobré píše zdejší děkan u data 13. Novembris 1680 v rubrice Parentes (neboli rodiče) tento záznam: Ondra, fogt Janow, Dorotha uxor eius. Česky to je: Ondra, fojt janovický, Dorota, manželka jeho. Chybět nemohou samozřejmě Compatres (kmotři): Jura Korbassuw, Ewa Czarbolova. Česky: Jiří Korbáš a Eva Carbolová. Zbývá ještě jméno novorozence. Nalézá se v rubrice Infantes (děti): Ondra. Kmotři mají příjmení, ale rodiče ani syn ne. V řadě pověstí, ale i v seriózně se tvářící ondrášovské literatuře se však jedno příjmení vyskytuje: Šebesta. Traduje se, že v době chlapcova narození seděl na janovickém fojtství rod Šebestů. Žádná gruntovnice (neboli gruntovní kniha) ani matrika na faře v Dobré ale na zdejším fojtství rod Šebestů nezná. Zdejší fojt je vždycky uváděn pouze křestním jménem a přídomkem, například: Ondra, fojt janovský. Jak to bylo s těmi Šebesty a hlavně se skutečným příjmením nejznámějšího zbojníka na Moravě a ve Slezsku?

Měli bychom si ozřejmit, jak to bylo s Ondrášovou latinou, kterou se naučil v semináři, z něhož měl zběhnout. I když to lidová pověst tvrdí, žádné doklady o tom, že by Ondráš studoval na latinské škole v Příboře (ani na žádné jiné), nemáme. Tudíž nemůžeme potvrdit (ale ani spolehlivě vyvrátit), že by byl odtamtud pro špatné chování vyloučen. Kupříkladu historik Kämmerling ve svých Dějinách města Příbora uvádí, že Ondráš u piaristů opravdu studoval, ale že byl pro stálé kázeňské přestupky ze školy vyloučen. Dokonce měl údajně v potyčce zabít jakéhosi dragouna.

Když se Ondrášův otec Ondra Fucziman starší ujal po svém bratrovi fojtského úřadu v Janovicích, bylo mu čtyřiadvacet let. Po dvou letech se mu narodil prvorozený syn, který dostal jméno po něm. Manželství trvalo třicet let, a když manželka Dorota zemřela, oženil se starý Ondra Fucziman s jednou vdovou a narodily se mu pak ještě dvě děti. Když za osm let nato zemřel (v roce 1717), byl do janovické gruntovní knihy zanesen tento zápis: Zemřejíc Ondra Fucziman pozůstalý nápad na siroty rozepsal, který po vyplacení starých nápadníkův dostati mají totiž: Čeština to zrovna nebyla libozvučná a srozumitelná, ale nám jde stejně o následující jména: Jan, Kuba, Anna, Dora, Magdalena, Jura, Kača, Tomek a Marina. Všechno to byly děti někdejšího janovického fojta Ondry a sourozenci slezského zbojníka Ondráše. Jeho jméno - tedy Ondrášovo - však v tom výčtu chybí. Proč? Všichni přece dědili. On ale není mezi dědici uveden. Proč? Protože v té době byl už - mrtev.

JOSEF VESELÝ