číslo 21
vychází 16. 5. 2005

Názory, komentáře

TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Když dva dělají totéž...

... ani zdaleka nemusejí dosáhnout téhož výsledku. Natož, jsou-li tři. Pravdivost přísloví občas doloží i obrazovka.

Příkladu výchozí žánrové a tematické spřízněnosti proměněné v díla odlišná jako noc a den se diváci dočkali první květnovou sobotu. V rámci televizních oslav šedesátého výročí porážky nacizmu v Evropě uvedly české televize týž den hned tři "letecké" filmy inspirované událostmi druhé světové války. Extrémy z obou pólů spektra uměleckých kvalit se tentokrát potkaly v programu Novy, odpoledne a večer.

Průkopnický význam odpoledních Nebeských jezdců, kterými režisér Jindřich Polák v roce 1968 prolomil dvacet let programového zapomnění a lží o českých pilotech ve válečné Anglii, by patrně sám zajistil čestné místo filmu v dějinách české kinematografie. Dobová originalita však není hlavní předností Nebeských jezdců, stejně jako jí není ani obdivuhodný způsob, jakým tvůrci dokázali minimálními prostředky vytvořit sugestivní obraz doby, včetně "akčních" bojových scén. Podstatou životaschopnosti a nadčasové působi-vosti Polákova filmu je síla umělecké výpovědi o individuálních lidských osudech pevně zakotvených ve výjimečných historických událostech. Vyváženost osobní a obecné roviny komorního válečného příběhu funguje dodnes stejně spolehlivě jako rovnováha mezi věrohodnou psychologií postav a akcí, humorem a tragickou katarzí.

Prototyp opaku téměř černobílého nabídla Nova týž den večer, kdy uvedla dvouoscarový film režiséra Michaela Baye Pearl Harbor. Výčet všech důvodů, proč si tento opus nezaslouží ani minutu života ztracenou u obrazovky (natož tři hodiny!), by daleko přesáhl rozsah několika glos. Shrnout je však lze do jedné věty. Veškeré velkolepé efekty a všechen obrazový a zvukový humbuk, nemohou zakrýt, že Pearl Harbor není víc, než pouhý totální výprodej snad všech obsahových, formálních i ideologických schémat a klišé, které byly kdy v podobných případech použity. Od tun barvotiskového sentimentu, přes do karikatury typizované postavy a zápletky, až po dunivě dutý patos a čítankový patriotismus. Pearl Harbor je vážně servírovanou Pytlákovou schovankou svého druhu.

V odlesku duchaprázdného ohňostroje hollywoodské marnosti nad tragédií Pearl Harboru blednou i některé zásadní kritické výhrady vůči poslednímu z trojlístku filmových reminiscencí příběhů válečných pilotů, připomenutých obrazovkou v předvečer květnového výročí. Tmavomodrý svět, kterým tentokrát "konkurovala" Česká televize, je víc důsledně promyšlenou profesní exhibicí scenáristicko-režijního tandemu Zdeňka a Jana Svěrákových, než strhující uměleckou výpovědí. Okázalou vnější dokonalost však přece jen občas narušuje osobní citové angažmá a chuť spíš tvořit než jen vyplňovat příslušným obsahem předem pevně danou formu. Víc ve scénáři než režii.

JAN SVAČINA