číslo 21
vychází 16. 5. 2005

Televize
a film

FILM

Fanatismus zabijí - dnes i před tisíci lety

Terry George mapuje ve filmu Hotel Rwanda hrůzné události, k nimž před zhruba deseti lety došlo v africké Rwandě. Mezikmenová genocida mezi národy Hutu a Tutsi si tehdy vyžádala snad celý milion obětí - za lhostejného přihlížení civilizovaného světa. (Týmž tématem se zabývá i francouzský dokument Zabijte je všechny, uvedený v rámci přehlídky Jeden svět.)

Režisér se pokusil postihnout dění takříkajíc zevnitř. Hrdinou příběhu je totiž člověk, který svým původem sice náleží k Hutům rozpoutavším neslýchané násilnosti, ale jemuž se podaří zachránit stovky pronásledovaných Tutsiů, když jim poskytne azyl v hotelu patřícímu belgické společnosti. Pávě toto mezinárodní zázemí spolu s úplatky dávanými ozbrojencům, zabrání nejhoršímu.

Poevropštělý, uhlazeně jednající manažér (hraje ho Don Cheadle) se známostmi na vládních místech a konverzující s mezinárodní klientelou, jehož nespatříme jinak než s kravatou, překonal primitivní předsudky; ostatně ze ženu si vzal Tutsijku. A právě tento obratný, snadno přizpůsobivý, ba podlézavý člověk považuje za samozřejmé, že se postará o lidi, kteří se ocitli v nouzi. Hotel Rwanda je dílo jistě ilustrativní, v zásadě osvětové, které neohromí ani brilantním vypravěčstvím, ani pronikavou analýzou; avšak své poselství sděluje jasně, zřetelně a naléhavě. Je to málo?

Naproti tomu historický velkofilm Ridleye Scotta Království nebeské každého ohromí jak svou výpravností, nedozírnými davy i nedozírným velkoměstem, tak inscenačním umem. Odehrává se v dobách křížových výprav, které mají osvobodit Boží hrob z područí Arabů. Zbožný úmysl však často skrývá jen mocichtivost a touhu po snadném zbohatnutí. Právě o tom film pojednává. Člověk, který na křížovou výpravu přichází s pokorou v nitru a čeká na Boží oslovení, se stěží může prosadit. Ani nepřekvapí, že čest a dodržení slibu, tak zřídkavé mezi věčně znesvářenými křesťany, jsou spojeny i s muslimským sultánem Saladinem. Na čemž ostatně už před sedmdesáti lety postavil Cecil B. DeMille své Křižáky, zasazené do stejné doby.

Protagonistou rozmáchlého vyprávění je prostý kovář Balian (Orlando Bloom, proslavený zejména Pánem prstenů), nemanželský syn jednoho francouzského šlechtice, přicházející do Jeruzaléma jen proto, aby tam dosáhl Božího odpuštění. Ale dílem osudu nakonec vede obranu tohoto města před útočícími vojsky Saladina, roztrpčeného neustávajícími věrolomnostmi křižáků. Režisér hledá divácky atraktivní body: mám na mysli hlavně Balianovu romantickou lásku k sebevědomé jeruzalémské princezně, jejíž city je mladík, v souladu se svým svědomím, ochoten přijmout, až se ona zřekne svého povýšenectví. Čítankově patetická ušlechtilost prostupuje veškeré Balianovy aktivity, ať již jsou to souboje, dobře míněná varování, "věroučné" spory s jeruzalémským duchovním či hromadné povýšení prostých obránců města na rytíře. Jejich planoucí, odhodlaný zrak připomene stejně nahlížené "boží" bojovníky ve Vávrově husitsko-komunistické trilogii.

Podobně jako v případě Stoneova Alexandra Velikého se i zde poselství o nutnosti budovat království dobré vůle a pokojného spolužití stává pouhou frází, berličkou, Jednu věc ale Scottově filmu nelze upřít: můžeme ho vnímat i jako odkaz k dnešní rozbouřené době, rovněž plné nenávisti. Nic nového pod sluncem...

JAN JAROŠ