číslo 21
vychází 16. 5. 2005

Tipy ČRo

Neděle 29. 5. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Repríza 2. června, ČRo 2, 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 518

Ondraš, Ondraš, dobře sobě rozvaž

Lidová slovesnost často uvádí, že Ondráš Fuciman odešel na zboj pro neshody svého otce s frýdeckým panstvem. Seznam rukopisů a listin, které chovala Matice opavská, však jmenuje mezi jinými dokumenty také listinu, v níž stojí: František Vilém hrabě Pražma potvrzuje Ondřejovi, fojtu janovskému, privilej na vrch Lysou, danou mu již od hraběte z Oppersdorfu. Tímto listem na Frýdku daném hrabě Pražma Ondřejovi fojtovi janovskému privilej obnovuje a potvrzuje. Takže se zlou krví mezi Ondrášovým otcem a frýdeckou vrchností to zase tak vážné nebylo. Později se ale tento vzájemný vztah mohl změnit, třeba proto, že Ondráš odešel ke zbojníkům, nikoli naopak, ale ještě roku 1708 není vztah frýdecké vrchnosti k janovickému fojtovi záporný. Důvod, proč se dal Ondráš na zboj, není ani v tom, že měl být pro neustálé poklesky vyloučen ze školy a že snad posléze zabil nějakého dragouna. Obojí - jak jeho vzdělávání, tak i maléry, které měl ve škole i mimo školu mít - není ničím doloženo. Další důvod můžeme hledat v osobě frýdeckého pána, Františka Viléma Pražmy. Nebyl to zrovna žádný lidumil, spíš naopak. Předepisoval svým poddaným neúměrně vysoké dávky a pracovní povinnosti. Z tohoto důvodu mnozí majitelé usedlostí ze svých majetků utíkali a někteří se dávali na zboj. Ondra nemusel, pocházel z rodiny, která patřila přece jenom k těm zámožnějším. Proč tedy? Zní to možná jako z učebnice dějepisu v úplně jiné době, než je ta naše, ale: zřejmě ze solidarity. Viděl utrpení poddaných lidí, a tak posbíral nespokojené sedláky, stal se jejich vůdcem a spolu pak přepadávali panské statky, bohaté kupce a podnikali zbojnické výpady proti pánům ve Frýdku a na Hukvaldech. Zdržoval se v beskydských lesích a horách, často bývá nazýván "Pán Lysé hory", ale operoval i na území horních Uher (tedy dnešního Slovenska) a podnikal výpady do Polska. Když začátkem 18. století dostoupilo zbojnické hnutí na slezsko-moravském pohraničí vrcholu a stížnosti u vyšších úřadů ve Vratislavi se množily, dozvídáme se z práce historika Aloise Sivka o zbojníku Ondrášovi, vydal krajský místodržící František Ludvík, velmistr Německého řádu, a s ním i vratislavský biskup nařízení, podle něhož měla být v kraji činnost zbojnických tlup likvidována. (...) Do příslušných oblastí bylo vysláno vojsko, které mělo pomáhat obyvatelstvu. Vesnice varovaly před zbojníky poplašným zvoněním. Na chycení Ondráše byla vypsána odměna sto zlatých, a zbojníkům, kteří by svého vůdce vydali spravedlnosti, měla být vyplaceny peníze a dána milost.

Zdá se, že informací o Ondrášovi máme dost. Problém je v tom, že Ondráš nebyl nikdy zatčen, a tak nemohl být vyslýchán, tudíž se nezachoval žádný protokol. Písemné materiály k tomu případu sice máme, ale to jsou zaznamenané výslechy členů Ondrášovy družiny. V souvislosti s Ondrášovým působením se v nich objevuje celkem 29 jmen. A také hlášení o škodách způsobených zbojníky tu jsou. Tu soudek kořalky, tam kabát, onde kus plátna a části oděvu. A ještě chléb. A vosk. Něco málo peněz za prodej uloupených věcí. Zbojníci kradli a loupili věci, které buďto pro sebe nezbytně potřebovali, anebo je zpeněžili, aby si mohli opatřit jídlo a střelný prach. Ústní tradice však povýšila počínání těchhle lapků a raubířů na hrdiny a jejich činy časem narůstaly do neskutečných rozměrů.

JOSEF VESELÝ