číslo 23
vychází 30. 5. 2005

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Abú Simbel

Psal se rok 1813, když se do Egypta vypravil Švýcar Johann Ludwig Burckhardt. 22. května téhož roku jako první Evropan spatřil horní část čtyř gigantických soch z chrámu Abú Simbel. Tehdy netušil, že se v nánosech písku skrývá jedna z největších památek říše faraónů.

Této pocty se o čtyři roky později dostalo Italovi Giovannimu Belzonimu, který zbavil sochy nánosů písku a nalezl vchod. Od té doby se k chrámu, ležícímu na samotné hranici se Súdánem, valí miliony turistů a odborníků, ale i zvědavců, hledačů pokladů a zlodějů.

Majestátní, skvostný, důstojný svého vládce - takový je chrám panovníka Ramsese II., jednoho z největších, kteří kdy starověkému Egyptu vládli. Postaven v srdci Núbie, která sloužila jako zdroj zlata i bojovníků pro faraónovu armádu. Komplex v Abú Simbelu tvoří dva chrámy - Velký, zasvěcený bohu Ra-Harakhte, a Malý pro bohyni Hathor. Tedy jeden pro vládce Ramsese II., druhý pro jeho manželku Nefertari.

150 let od svého objevení pro moderní civilizaci však mohl Abú Simbel opět zmizet, tentokrát dokonce v nenávratnu. Stavba velké Asuánské přehrady zcela změnila ráz zdejší krajiny a prakticky všem núbijským památkám hrozilo zatopení. Do záchrany chrámů se naštěstí zapojily západní země a dokázaly téměř nemožné. Chrámy byly přemístěny do bezpečné vzdálenosti od vody. V případě Abú Simbelu vyčlenila Káhira na celý projekt jen 40 milionů dolarů, přesto po čtyřech letech od zahájení přesunu v roce 1964 dělníci hlásili: Hotovo! Dokázali stotunový kolos rozřezat na dva tisíce kusů o váze deseti až čtyřiceti tun a převézt je o 60 metrů výš od původního místa. Nově byla postavena i umělá hora, do které byly oba chrámy zabudovány.

Já jsem měl štěstí, že jsem mohl chrámy v Abú Simbelu spatřit prakticky bez lidí. Běžně je to nemožné, protože k súdánské hranici jezdí dvě kolony autobusů s turisty denně. Brzy ráno a odpoledne. Na prohlídku mají návštěvníci zhruba hodinu a pak musí zpátky. Jakoby mávnutím kouzelného proutku zmizí tisícihlavé davy lidí navzájem se překřikujících. Okolní poušť i hladina přehrady mi pak byly jediným svědkem úžasné prohlídky. Dva páry sedících kolosů Ramsese II. hledících k vodě, z nichž každý je vysoký 20 metrů, dominují fasádě chrámu Ra-Harakhte. Na římse nad nimi vytesaní paviáni uctívají vycházející slunce, ve výklenku pak samotná socha boha se sokolí hlavou. Jak maličký si člověk připadá.

U vstupu míjím řady afrických a syrských vězňů a i zdi uvnitř chrámu obsahují výjevy z válečných tažení do Sýrie a Núbie. Nechybí obraz bitvy u Kadeše, na kterém je Ramses II. vyobrazen jako slavný vítěz, i když boj skončil nerozhodně. Faraón také útočí na syrské pevnosti a Libyjce zabíjí svým oštěpem. Ramses II. chtěl svým současníkům i budoucím generacím jasně ukázat, jak slavným a úspěšným vládcem byl. Vnitřku chrámu dominují dvě řady sloupů s jeho desetimetrovými sochami. Chrám připomíná labyrint a já procházím z jedné místnosti do druhé. V těch postranních bývaly umístěny trofeje z tažení do Núbie, v malé hale se čtyřmi sloupy jsou reliéfy Ramsese a Nefertari. V nitru skály je svatyně se čtyřmi kultovními sochami - bohů Ra-Harakhte, Amona, Ptaha i samotného Ramsese II. 363 dní v roce jsou ponořeny do tmy, 22. února, kdy měl Ramses II. narozeniny, a 22. října v den jeho korunovace ale na tři sochy dopadaly sluneční paprsky. S tímto účelem byl totiž chrám postaven. Po přestěhování chrámu se tento efekt sice posunul o jeden den, přesto je to zázrak starověké civilizace, nad kterým nám i dnes zůstává rozum stát.

Impozantně působí i druhý chrám, u jehož vchodu stojí šest desetimetrových soch, čtyři opět reprezentují faraóna a dvě královnu Nefertari. U nohou pak jsou vytesány jejich děti. Člověk před nimi dokáže strávit hodiny, přesněji do doby, než autobusy opět vyplivnou stovky turistů. Ti, kteří se rozhodli pro plavbu po Asuánské přehradě, ale mají výhodu. Mohou si večer dojít na světelnou show a druhý den brzy ráno z paluby lodi sledovat zcela opuštěný Abú Simbel, který díky nadšení lidí snad bude věčný.

ROBERT MIKOLÁŠ