číslo 24
vychází 6. 6. 2005

Televize
a film

FILM

Turci v Německu aneb Sňatkem ke svobodě

Německý režisér tureckého původ Fatih Akin (viděli jsme od něho tragikomedii V červenci) dosáhl svého zatím největšího úspěchu snímkem Proti zdi - zvítězil s ním na berlínském filmovém festivalu. Opět se dotýká konfliktu konzervativních tureckých rodin usazených v Německu s odbojnými potomky, kteří se nechtějí nechat svazovat tradičními rodinnými pouty. Svobodomyslná, rozhodná, ale psychicky labilní Sibel (Sibel Kekilliová) touží po jediném - za každou cenu uniknout z dohledu otce a bratra, který jí ostatně zlomil nos, když ji přistihl s milencem. Po pokusu o sebevraždu se ocitá v nemocniční internaci, kde s přidrzlou neodbytností naléhá na jiného tamějšího pacienta, aby se s ní naoko oženil. Neplynuly by mu z toho vůbec žádné závazky a ona by konečně získala vytouženou volnost. Jenže Cahit (Birol Ünel) má daleko ke spolehlivému a tolerantnímu partneru: je to rozvrácený, opíjející se vaganbund...

Akim natočil svůj příběh na nezastřeně melodramatickém půdorysu, ale přitom jej dokázal zušlechtit, obohatit rozšiřujícími prvky motivickými, žánrovými i vypravěčskými. Komentář zjednává milostná píseň o složitostech milostného citu, nahraná jakousi tureckou kapelou na břehu mořské zátoky s panoramatem Istambulu v pozadí - sloky provázejí jednotlivé peripetie příběhu, vyslovují jakási morální ponaučení i postřehy o prožívaných pocitech. Zaujmou žánrové posuny: režisér akcentuje groteskní bizarnost lidských osudů, zosobněných oběma snad až příliš výlučnými protagonisty. Jejich společné soužití provázejí všelijaké trapasy a naschvály, z nichž bez valné nadsázky prosakuje humor, příběh však poznenáhlu spěje k tklivé osudovosti.

Spontánní a přesvědčivé jsou herecké výkony, věříme Sibeliným sebevražedným náladám, její až chorobná potřeba vzruchu a sexuálních podnětů však není přiměřeně rozvinuta, zůstává na úrovni zábavného vyprávění o jedné holce, která chce střídat partnery víc nežli mravy připouštějí. Herecké ztvárnění je ovšem citlivé a překvapivě střídmé i při vyjádření vyhrocených afektů. U Cahita zaujme zhrublá, konfrontační mluva, někdy až bolestínská užvaněnost. Birol Ünel s vervou postihuje pozvolnou přeměnu svého hrdiny z odpudivého somráka v člověka, jenž si začíná uvědomovat cenu a závažnost lidství, opětované lásky. Vězením podmíněný umravňující proces nabývá až pohádkových rozměrů - ostatně podobné tendence zaznamenáme i ve filmu V červenci.

Proti zdi se řadí do linie filmů věnovaných přistěhovalcům i tomu, jak se (ne)přizpůsobují životu v Evropě. Taková díla vznikají ve Francii, kde žije početná arabská komunita, známe i některé filmy natočené ve Švédsku. Fatih Akin zvolil divácky přitažlivou formu nezvyklého milostného příběhu s postupně akcentovaným tklivým dovětkem na téma, že jednou narušený vztah bývá obtížné slepit.

JAN JAROŠ