číslo 26
vychází 20. 6. 2005

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 27. 6. 2005 ČT 2 - 21.30 hodin

Místo zločinu si dobře rozmyslete

Bratři Coenové (proslavili se tituly jako Barton Fink, Fargo nebo Zbytečná krutost) se představují jedním ze svých posledních filmů Muž, který nebyl, který s nadhledem napodobuje styl vražednických thrillerů takzvané "černé série" (film noir), v americké kinematografii se prosadivší zejména ve 40. letech, ale také britských cynických komedií z téže doby. Ale český název není zcela přesný - původní titul Man Who Wasn't There by se měl převést jako Muž, který tam nebyl s důrazem na ono tam. Neboť právě na tom spočívá jedna z důležitých zápletek.

Tvůrci prosadili černobílý materiál, aby se co nejvíce přiblížili dobovým zvyklostem, takže jsme opět mohli přihlížet důmyslné hře s osvětlením a stíny, ať již dopadaly na postavy či vytvářely působivé, někdy až k symbolice zabíhající obrazce v dekoracích (připomínám třeba modelaci vězeňského prostoru). Coenové sice svůj příběh vyprávějí s formální vážností, avšak záhy pochopíme, že nepřetržitě na diváka pomrkávají v jemně ironickém odstupu, vtěleném jak do lakonických průpovídek, tak ztvárnění jednotlivých epizod. Obratně balancují na rozhraní mezi vážně prezentovanou vražednickou šarádou a jejím zcela nenápadným shazováním, záleží na každém diváku, k čemu se nakonec přikloní a jak bude vyprávění vnímat.

Snímek se vyznačuje záměrně nevzrušivou, suše konstatující vypravěčskou strukturou, která zcela odmítá jakékoli psychologizování - není ostatně náhodné, že protagonistova tvář zůstává prosta citového odrazu, stále stejně zachmuřená, znemožňující odečítat jakýkoli stav mysli. A stejně tak pomíjí jakékoli etické úvahy. Hrdinou příběhu je holič Ed Carne (Billy Bob Thornton, u něhož jsou zdůrazněny ostře řezané rysy obličeje), zdánlivě téměř apatický nemluva, jenž se průběžně - a téměř nepřetržitě - v proudu vnitřních monologů svěřuje se svými úmysly a rozhodnutími, až jako určitý paradox vyvěrá zjištění, že je možná ještě upovídanější nežli některé osoby z jeho okolí, jejichž verbální aktivity rezignovaně glosuje.

Vše, co se odehraje, se stává pouhým sledem událostí postupně směřujících ke katastrofě: na počátku všeho stál zištný plán, jak se vymanit z ubíjející jednotvárnosti malého kalifornského městečka. Touha snadno zbohatnout se hrdinovi vymkne z rukou: nejprve je z vraždy, které se dopustil v sebeobraně, obviněna jeho žena (Frances McDormandová), posléze je sám souzen za zločin, který nespáchal. Spletitost příběhu není vždy přehledná. Ačkoli tiskem probleskla srovnání s Kafkovým Procesem, stěží můžeme uvažovat o nějakém podobenství na téma soudní zvůle. Coenové spíše připomínají, že pravdou v právním smyslu se stává to, co lze prokázat (eventuálně co nelze vyvrátit). Pohrávají si s paradoxem, že z právního pohledu není skutečností to, co se doopravdy odehrálo, ale to, co lze doložit.

JAN JAROŠ

Úterý 28. 6. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Ohnivé léto

Thomas je na útěku, i když do telefonu schválně řekne, že prchá do Itálie, kapitán Le Brec tomu samozřejmě neuvěří. Dobře ví, že útěk by nebyl pro Thomase Croze řešením, protože tento muž má před sebou už jedinou možnou cestu - dokázat svou nevinu. Thomasovi pomáhá celá rodina, jeho sestra je připravena udělat cokoliv. Po svém si pomoc vyloží i jeho šestnáctiletý synovec, jenž se tajně se svou přítelkyní vypraví do hor. Rychle se měnící počasí je zastihne na nebezpečném skalní převisu a děti bojují o život, rozhoduje každá minuta. Thomas stojí opět před volbou - riskovat svobodu nebo zachránit obě děti... Neváhá ani na vteřinu. Stejně jako neváhal zůstat do poslední chvíle se svým přítelem, který v horách dostal srdeční záchvat.

Středa 29. 6. 2005 ČT 2 - 20.00 hodin

Valmont

Slavný román v dopisech Choderlose de Laclose Nebezpečné známosti natočil v aktualizované podobě v roce 1959 Roger Vadim s Gérardem Philipem a Jeanne Moreauovou v hlavních rolích. Na sklonku osmdesátých let vznikly téměř souběžně dva další přepisy. Režisér Stephen Frears se přitom opíral o úspěšnou dramatizaci románu Christophera Hamptona a zůstal věrný originálnímu názvu. Miloš Forman spolupracoval na původním scénáři s Jean-Claudem Carrierem a dal mu název podle jedné z hlavních postav - Valmont. Vznikl snímek, který se přidržuje základní osnovy románu (ta je připomínána i četným psaním dopisů) a který vychází ze záměru zachytit žánrový obraz aristokratické společnosti pár let před Francouzskou revolucí.

Čtvrtek 30. 6. 2005 ČT 2 - 21.55 hodin

Ingmar Bergman zjišťuje, co si myslí ženy

Švédský režisér Ingmar Bergman se již dávno stal žijícím klasikem, nahlížejícím do nejniternějších tajů (zejména ženské) duše. Tak je tomu rovněž ve snímku Persona. Protagonistkami jsou tu dvě ženy: herečka Elizabeth Voglerová (Liv Ullmannová), která náhle ztratila schopnost - či jen chuť? - mluvit, a její ošetřovatelka Alna (Bibi Anderssonová). Společně přebývají v domku na opuštěném mořském pobřeží. Zdánlivě nic je nespojuje, jsou rozdílného věku i povahy, ale přesto mezi nimi vznikají složité vazby kolísající, zvláště u Almy, mezi obdivnou náklonností a odporem. Postupně dochází k jakémusi vzájemnému prolnutí, mlčení i mluvení jakoby souzní s oběma. V Elizabethině zavilém mlčení nacházeli někteří kritici až všepohlcující agresivitu.

Bergman natočil ponurý, významově nejednoznačný film, který dovoluje zaujmout často až protikladné výklady, režisér sám staví do kontrastu stroze racionální zdůvodnění Elizabethina zarputilého mlčení s náznaky stěží definovatelného duchovního otřesu. Může mít pravdu lékař, když uvažuje o rodinných neshodách, ale neméně výmluvný je v televizi sledovaný záběr budhistického mnicha, jenž se přímo před kamerou upálí. Zjitřelé vědomí, že svět zešílel v násilnostech i marných protestech proti nim, může být krajně devastující.

Ale neméně závažný je další rozměr - totiž snový. Režisér záměrně znejasňuje jeho hranice, nelze určit, zda a která z žen vlastně sní, není vyloučeno, že i zdánlivě reálný děj je rovněž snem (o) jediné bytosti rozpůlené do dvou protikladných identit. Ovšem již samotné brechtovsky zcizující zarámování příběhu znepokojuje: na začátku uslyšíme rachotivý bzukot a uvidíme blikání rozbíhajícího se projektoru, poté probleskují zdánlivě nesouvisející a nesouvislé obrazy - plamen svíce, mrtvé dobytče, mrtvola v márnici, úryvek z němé grotesky i krvácející ruka, do níž je zatloukán hřeb. Režisér dává na srozuměnou, že sledujeme jakoby osamostatnělý, doslova zhmotnělý filmový pás, na němž je zaznamenán vlastní příběh obou žen - a po jeho skončení se tento pás přetrhne, obraz setmí...

Persona (v antickém divadelnictví se tak označovala obličejová maska, skrývající tvář svého nositele!) způsobila ve své době skandál. Mravokárci vyčítali (řečeno tehdejším výrazivem) "verbální pornografii" v podobě dlouhého líčení jednoho intenzivního milostného zážitku. Dnes to stěží vzbudí větší pozornost; dokonce můžeme celý Bergmanův snímek vnímat jako do jisté míry vyšumělý a zneživotnělý, protože překombinovaný a přestylizovaný, ale přesto fascinuje svou obtížnou uchopitelností a rozechvívá obnaženými emocemi. O kterém současném filmu budeme moci i za čtyřicet let říci něco podobného?

JAN JAROŠ

Pátek 1. 7. 2005 NOVA - 22.40 hodin

Rob Roy

Rob Roy mu říkali, žil v letech 1671 až 1734 a legendou se stal v roce 1713. Byl majitelem nepříliš rozsáhlých pozemků, a protože toho roku se blížila krutá zima, půjčil si tisíc liber od anglického markýze Montrose, aby mohl nakoupit dobytek a zabezpečit na zimu své lidi. Zaručil se mu přitom svými pozemky a ctí. S pomocí správce Killearna však peníze ukradne markýzův chráněnec Archibald Cunningham. Markýz nabídne Robovi další půjčku, když zabije jeho soka, skotského vévodu Argylla, ten však odmítne. Protože mu ale hrozí zatčení, musí uprchnout do hor. Ve chvíli, kdy pochopí jak se to všechno stalo, rozhodne se bránit svou čest a buď dostat Cunninghama před soud, nebo ho zabít. Přestože je jen obyčejným mužem, který proti sobě má mocného a vlivného nepřítele, Rob se nevzdává.

Režie Michael Caton-Jones. Hrají Liam Neeson, Jessiku Langeová, Tim Roth, John Hurt a další.

Sobota 2. 7. 2005 ČT 1 - 21.50 hodin

Jak se vyrovnat s leteckou katastrofou

Filmů, jejichž hrdinové se museli vyrovnávat s důsledky letecké katastrofy (buď ji sami přežili nebo při ní ztratili někoho blízkého), vznikla dlouhá řada. Namátkou jmenujme tituly jako Zázraky se dějí, Beze strachu, Přežít a další. Hrdina snímku Nahoru, dolů se obtížně vyrovnává s vědomím, že svou letenku na onen osudný let poskytl jinému muži, který pak zahynul jakoby kvůli němu. Nejprve hledá zapomění v alkoholu, později (a spíše ze soucitu) kontaktuje vdovu po onom nešťastníkovi, která zůstala sama s dvěma malými dětmi, zamiluje se do ní; a váhá, zda má přiznat celou pravdu...

Režisér Dan Ross vytvořil standardně mělké melodrama, které se nakonec svými zápletkami příliš neliší do běžných telenovel. Ze scén, kdy oba trpící hrdinové (ztvárňují je Ben Affleck a Gwyneth Paltrowová) k sobě hledají cestu, dojetí doslova kape. Ačkoli vypravěčsky je film zvládnut bez větších nesnází, zcela se utápí v tratolišti sentimentu, poskládán do slzopudné mozaiky. Kresba protagonistů, jejichž nejkrizovější údobí je přitom vypuštěno, je plochá, sociální status se stává pouhým nezávazným doplňkem.

Oba herci se uchylují k rozpačitým úsměvům, zdůrazňují klišé kroužící kolem ušlechtilých vzdechů a utrápených tváří. O traumatech i psychických změnách, o posunech životních priorit se pouze řeční. Chybí bližší herecké postižení, jak se ze sebevědomého frajírka stane výčitkami svědomí sužovaná troska. Příběh nedokáže zprostředkovat autentický prožitek, vše se podřizuje zbanálnělé konfekci prostoduše modelovaného světa televizních seriálů. Ale nepochybuji, že divákům hledajícím u obrazovky dojetí, se Nahoru, dolů bude líbit.

(jš)

Neděle 3. 7. 2005 NOVA - 20.00 hodin

Augustus, první císař římský

Stárnoucí císař vzpomíná na svůj život. Píše se rok 42 před naším letopočtem a Řím se zmítá uprostřed občanské války. Mladý Gaius Octavius opouští dům své matky a společně se svým přítelem Agrippem se vydává do Španělska, aby se připojil k armádě Octaviova strýce Julia Caesara v boji proti vojskům Pompeje. Caesar, který si ho vybral jako svého dědice, ho po vítězoslavném příjezdu do Říma pošle společně s jeho přáteli Agrippem a Maecenasem do Řecka. Tam také Octavia zastihne zpráva o Caesarově vraždě. Okamžitě se i s přáteli vrátí do Říma, aby se pokusil získat podporu lidí a politiků.

Režie Roger Young. Hrají Peter O'Toole, Benjamin Sadler, Charlotte Rampling, Vittoria Belvedere, Gottfried John, Ken Duken, Russell Barr, Anna Valle, Massimo Ghini, Juan Diego Bott a další.