číslo 26
vychází 20. 6. 2005

Tipy ČRo

Pondělí 27. 6. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 0.05 hodin

Fotbalové míče nanosvěta

Ve škole jsme se donedávna učili, že přírodní formy čistého uhlíku jsou známy jako diamant, grafit a amorfní uhlík. V roce 1985 k nim přibyla přírodní forma uhlíku - fullereny. Nejznámější z nich, fulleren C60 vypadá přesně jako klasický fotbalový míč. Označení vyplývá z toho, že se skládá z šedesáti vzájemně propojených atomů uhlíku a z šedesáti atomů vodíku. Fulleren C60 má řadu sourozenců - menších i větších. Mnoho z nich nejsou koule, ale mají protáhlý, trubicový tvar. Za zmínku stojí i původ jejich rodového jména. Byly pojmenovány podle amerického architekta Richarda Buckminstera Fullera, autora samonosné geodetické kupole.

Tato přirozená forma uhlíku se v přírodě vyskytuje v omezeném množství například v sazích a v uhelných vrstvách. Připravují se především synteticky.

O minulých prázdninách - vypráví v Meteoru doc. ing. Petr Klusoň - jsme do našich laboratoří kupovali fulleren C70 s čistotou 96 procent. Za čtvrt gramu jsme zaplatili 510 euro. Zlatý prášek od stejného dodavatele by byl třikrát levnější. Fullereny nás uvádějí do nanosvěta, světa nesmírně malých rozměrů. Fullereny mají výhodné vlastnosti pro výrobu velmi pevných materiálů nízké hmotnosti. Je možné z nich připravit umělé diamanty vysoké kvality. Používají se při výrobě ochranných skel filtrujících škodlivé záření. Ve spojení s alkalickými kovy se chovají jako supravodiče. Do prostoru uvnitř molekuly větších fullerenů je možné uzavřít molekulu jiné látky, která se stane lékem. Umožňují vytvářet perspektivní solární články, vyrábět drátky nepatrných rozměrů, výrazně tenčích než lidský vlas. Hodí se i pro bezpečné skladování vodíku jako perspektivního paliva automobilů. Významné je jejich uplatnění v medicíně. Speciální nanočipy ze syntetické molekuly dědičné hmoty, DNA, byly už použity při studiu mutací virů způsobujících chorobu AIDS nebo pro sledování mutačních mechanismů chřipkových virů. Různých forem nanočástic využívají chemické a biochemické senzory, například takzvané elektronické nosy... Je toho opravdu hodně, takže s nanotechnologiemi se budeme setkávat v budoucnosti velice často.

(bi)