číslo 26
vychází 20. 6. 2005

Tipy ČRo

Středa 29. 6. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 21.30 hodin

Rozhlasová akademie třetího věku

Z přednášky doc. PhDr. J. R. Friesové vyjímáme: Frommův životní postoj přímo dýchá z nevelké knihy "Umění milovat". Cituji z ní: "Mé vlastní já musí být předmětem mé lásky stejně, jako jiní lidé. Kladný postoj k vlastnímu životu, štěstí, k růstu, ke svobodě má své kořeny ve schopnosti k lásce, tj. v péči, úctě a odpovědnosti..." Myslím, že naše generace byla vychovávána tak, že láska k sobě je sobectví. Sobecký člověk je ale podle Fromma jiný. Miluje se narcisticky, nekriticky, má radost jen z toho, když bere a ne z dávání. Pro něj je důležité jen to, když ze vztahu, z věci atd. má užitek. Nemá zájem o potřeby druhých, nemá se vlastně rád, je od základu neschopen milovat, smutek a utrpení jiných mu jsou lhostejné! Fromm se ale nedomnívá, že bychom se měli snažit vyhýbat jakémukoliv utrpení. Takový postoj by nám v životě škodil. Fromm utrpení považuje za podstatnou složku života. V některých kulturách, kde je preferován pouze model mládí, kde se projevy smutku, žalu a faktu smrti chápou jako společenská neslušnost a obtěžování druhých, dojde k nepřirozenému stavu. Snaha vyhnout se smutku za každou cenu, potlačit reakce na smrti blízkých, ten, kdo zemřel, náhle zmizí, jakoby nikdy neexistoval. Nemluví se o něm. Považuje se za netaktní zatěžovat druhé vlastním žalem. Je to postoj nepřirozený, je to násilné odtržení od neodmyslitelné složky života. Součástí života je stejně tak radost a štěstí, jako utrpení a smutek.

Kontrolní otázka:
Jak chápete vztah lásky k sobě (podle Fromma) s láskou k jiným bytostem? Jak se vyrovnáváte s existencí zla ve světě lidí a "zla" v přírodě?

(df)