číslo 26
vychází 20. 6. 2005

Tipy ČRo

Neděle 3. 7. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Repríza 7. července, ČRo 2, 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 523

Karel VI., poslední Habsburk

Na počátku 18. století usedl na trůn (i ten český) poslední Habsburk. Že se vám to nezdá? Že poslední Habsburk nás opustil až o dvě stě let nato? My máme na mysli posledního (v uvozovkách) "čistokrevného" mužského Habsburka. A tím byl Karel VI.

Kdybychom se mohli přenést proti proudu času do dubna roku 1716 a trochu se porozhlédnout po Českém království, byli bychom asi překvapeni slavnostní výzdobou mnoha domů ve městech, městečkách, ba i na některých vesnicích. Kupříkladu v Kouřimi je na jednom domě vymalovaný císař, který hraje s císařovnou kuželky a pod tím veršovaný nápis: Trefná rána v placu pěkném, s kterou vyletěl z prostředka král ven. Osum kuželek, devátý král, císař na císařovně syna vyhrál. Jinde vidíme půvabnou scénku, téměř komiksovou scénku představující císařovnu s děťátkem, vedle které jsou dva sedláci. Oba mají u úst přimalovány namísto bublinek nápisové pásky, z nichž je patrné, že první na druhého radostně volá: Hleď, vole, na pole, Alžběta má pachole! Na toto zdvořilé oslovení jeho druh rozšafně odpovídá: Kdo dobře vorá a dobře seje, nezmejlí ho nikdá naděje.

Takto mile a poeticky jsme vešli do dnešního vyprávění díky kapitole v knize Jiřího Mikulce Muži a milenci českých královen. Je však již na čase, abychom identifikovali protagonisty. Císařem, který tak "dobře voral" je míněn Karel VI. Císařovna - Alžběta Kristina. A to pachole? To byl syn Leopold, který se jim zrovna narodil. Není divu, že poddaní oslavovali. Karel byl totiž posledním mužským příslušníkem habsburského rodu a hrozilo náramné riziko, že tato kdysi tak rozvětvená dynastie vymře po meči.

Muž, který do dějin vstoupil jako poslední habsburský císař (jeho vnukové náleží již dynastii habsbursko-lotrinské), se narodil ve vídeňském Hofburku prvního říjnového dne roku 1685. Jako druhorozený nebyl Karel od mládí připravován na přímé převzetí vlády. Absolvoval běžnou výchovu, hlavně jazyka a humanitní disciplíny - osvojil si důkladně latinu spolu s nezbytnou italštinou, později se naučil také kastilsky (tedy španělsky), uměl i katalánsky, maďarsky a rovněž francouzsky. Mezi oběma sourozenci byl zřetelný rozdíl: starší Josef byl menší, subtilnější, výrazně pohlednější, protože jeho tvář postrádala tradiční habsburskou "ozdobu" - převislý spodní ret. Arcivévoda Karel působil dojmem předčasně vyzrálého, jemného mladíka.

Starší Josef spatřil světlo světa roku 1678, mladší Karel se narodil o sedm let později. Není asi náhodné, že právě Karel se stal otcovým miláčkem. Leopold I. si jistě dobře vzpomínal na své vlastní dětství, poznamenané trpkými pocity mladšího syna, jehož vyhlídky na vládu v monarchii nebyly valné. Arcivévoda Karel však na tom byl přece jenom lépe než kdysi jeho otec. Nebyl apriorně odsunut na vedlejší kolej s vyhlídkou na církevní dráhu, nýbrž se mu dostalo stejně důkladné vladařské přípravy a vzdělání jako Josefovi. Navíc se tu vyskytovala naděje na španělský trůn...

JOSEF VESELÝ