číslo
27
vychází 27. 6. 2005
Názory, komentáře
JAK TO
VIDÍ RUDOLF KŘESŤAN
Z autorova cyklu fejetonů na vlnách Českého rozhlasu 3 - Vltava
Po skalinách
Když byla na severní Moravě spatřena exotická puma, psalo se o ní jako o senzaci. Puma se proměnila v bombu, tedy novinářskou. Jako by šlo o něco nezvyklého. Přitom v rozličných skalách v naší zemi lze pozorovat ve volné přírodě Lva, Slona, Opici či Žirafu!
Začínající hlavní sezona letních dovolených a doba prázdnin nám k tomu dává dostatek příležitostí.
V Teplických skalách v oblasti Bojanovského Špičáku se můžeme setkat dokonce i s Velbloudem a taky s Varanem. Říká se tak dvěma tamním pískovcovým útvarům. V jiných skalách na nás čekají ještě další exotická zvířata. Jsou ovšem neškodná, stojí klidně na místě. Proto se o nich asi nepíše. Na rozdíl od pumy, která rejdila po kraji. Chce-li se někdo dostat do médií, musí být akční.
Kromě exotických zvířat, k nimž jsou připodobňovány různé skalní útvary, uplatňují se v tomto oboru i zvířata tuzemská. Ve zmíněných Teplických skalách je to například Kočka. A taky zvláštní dvojkombinace zvaná Ježek na žábě.
Podobnosti skal nejsou ovšem odvozovány jen od představitelů fauny. V Prachovských skalách lze najít Mnicha. V Adršpašských pak Starostu a Starostovou. Je tam i Krakonošova stolička. Dokonce i Cukrovarský komín. Vrátím-li se ještě k Teplickým skalám, je tam k vidění Smetana u klavíru. Taky Homole cukru. I Slovenský znak. A Řeznická sekera. Dále Mumie. I Psohlavec se psem. Jsou tam zastoupeny i dva dopravní prostředky - Ponorka a vyhlídkový útvar s názvem Lokomotiva. Jedné z tamních skal se říká dokonce Sklad sýrů!
Všechna zmíněná označení jsou v turistických příručkách uvedena bez sebemenšího upřesnění, kdo je vytvořil. Jde o výsledek lidové tvořivosti. Škoda že nejsou známi konkrétní autoři. Zasloužili by si, aby jejich jména neupadla v zapomnění. Nepochybně to byli lidé s fantazií. Kdyby jim nějaký psycholog předložil Rorschachův projektivní test založený na představách při pohledu na různě roztřepené inkoustové kaňky, určitě by k jejich tvarům přiřadili zvlášť nápaditá přirovnání.
Autoři názvů různých skal museli být obdařeni citem pro tvarová přirovnání. Tedy talentem, který se uplatňuje i při vzniku slovních podobenství, jako je například rčení: Je zkroucenej jako paragraf. Nebo: Má hlavu jako tenisák. A zcela novodobě: Je tlustej jako Zlatý stránky!
Anonymně vzniklá přirovnání skalních útvarů - a také leckterých útvarů krápníkových - se zprvu šířila jen ústním podáním. Pak se tyto názvy leckdy proměnily v pojmenování polooficiální až oficiální. Do svého repertoáru je vděčně převzali i průvodci turistů. Včetně muže, který nás kdysi jako žáčky na školním výletě zasvěcoval při plavbě soutěskou Kamenice do svérázných názvů tamních skalních útvarů Českého Švýcarska. Tehdy na loďce jsme zakláněli hlavy a dívali se vzhůru, abychom podle jednotlivých pojmenování hledali odpovídající skály. Litovali jsme, že v soutěsce byly už všechny lokality pojmenované, a že se nemůžeme podílet na nějakém novém názvu. Jenom jsme se vezli - jednak na té loďce, jednak na invenci našich předků.
Leckde se však ještě dá objevit skalní útvar, který zatím nebyl k něčemu přirovnán. Například v Prachovských skalách existuje 130 věží, a připodobnění je známo jen u části z nich. Zbytek pořád čeká na kreativní našince, kteří objeví, čemu se ta která věž podobá. Pravda, při pohledu z některého úhlu se taková pískovcová věž může zdát jako beznadějná k nějakému trefnému přirovnání. Jenže při pohledu odjinud může být náhle jasné, že je to přece nosatý Cyrano!
Kde se v minulosti nepodařilo najít přesnější tvarový ekvivalent, měl šanci i volnější název. Tak zřejmě postupovala lidová tvořivost u dvou balvanů v jehličnatém lese poblíž Žihle na Plzeňsku. Prvnímu kameni se říká Dědek, druhému Bába. Oba zmíněné seniory rozhodně nelze brát na lehkou váhu: Dědek váží odhadem k tisícovce tun, Bába ještě dvaapůlkrát víc.
Žijeme v době, kdy knížka bývá někdy křtěna až třikrát, ale některé přírodní útvary zůstávají pořád ještě nepokřtěny. Jako turista se o to někdy jen tak pro sebe pokouším. Rozhodně je to příjemné zpestření výletu.
Občas si pohrávám v mysli i s možností jiného názvu pro skálu už pojmenovanou. Určitě nejsem sám, komu se stává, že v dotyčném tvaru a obrysu spatřuje něco odlišného od toho, co by tam měl vidět podle předkládaného názvu. Ne snad, že bych měl touhu přejmenovávací, která je u nás tak častá při dobových změnách názvů ulic. Ale proč si aspoň pro sebe nedopřát v době alternativní kultury také alternativní názvy?
Připodobnění některých útvarů je už natolik ustálené, že není radno na něm nic měnit. Tak skálopevně se to má například se Svatošskými skalami. Tedy se žulovým útvarem na levém břehu Ohře poblíž Karlových Varů. Kdo tam někdy byl, tak ví, že je tu k vidění zkamenělý svatební průvod. Jeho vznik je spojen s letitou německou pověstí o Hansi Heilingovi (v české verzi Janu Svatošovi). Tato legenda zaujala i takové velikány, jako byli J. W. Goethe a bratři Grimmové. Z českých autorů inspirovala například Viléma Mrštíka.
Vyrůstal jsem na Karlovarsku a dodnes si pamatuji, jak hluboký dojem ve mně v dětství vzbudila rodinná procházka poblíž svatošského zakletého svatebního průvodu. Jeho aktéři jsou tam "jako živí". Jak znalci vědí, ve zkamenělém průvodu lze spatřit ženicha s nevěstou, tchýni, tchána, muzikanty, pátera i ministranty. Jednotlivé postavy byly už před lety pojmenovány, ale nikdo vám neřekne, že v průvodu se nachází i jeden trpaslík!
Vím to spolehlivě už od svého dětství - objevil jsem ho tam.
Ano, je tam také jeden nenápadný trpaslík.
Nebo je to družička v kulichu?