číslo 27
vychází 27. 6. 2005

Televize
a film

FILM

S kamerou po stopách fenoménu Ester

Věra Chytilová se vydala na dokumentární Pátrání po Ester: ve svém novém filmu sleduje životní i tvůrčí osudy mimořádně talentované výtvarnice a scenáristky Ester Krumbachové. Režisérka má pro tento projekt nesporné oprávnění i motivaci, vždyť Ester se podílela i na řadě jejích filmů, například na Sedmikráskách či Faunově velmi pozdním odpoledni. Snímek skládá portrét umělkyně a svérázné osobnosti, výrazně ovlivňující uměleckou atmosféru šedesátých let i dob pozdějších, z osobních výpovědí - svědectví kolegů a přátel či náhodných kamarádů od hospodského stolu, z ukázek filmů a výtvarné tvorby, z dobových dokumentů a také úvah autorky. Ta vkládá do nového snímku především své osobní nasazení, tvrdošíjnou neodbytnost, s níž jde po stopách Ester, naléhavé otázky a vlastní prožitky i názory. Pátrání po Ester se tak do značné míry stalo i výpovědí o ní samé. Nejen proto, že rovněž Chytilová spoluvytvářela legendární "šedesátá" v české kinematografii, ale také proto, že metody, které při hledání stop po Ester uplatňuje, stejně jako stanoviska, která tu zaznějí - včetně těch, v nichž vyjadřuje citlivý a korektní, nicméně zřetelný nesouhlas -, říkají hodně o samotné Chytilové. Což představuje - vedle vždy zajímavého oživení časů nové vlny české kinematografie - významné pozitivum filmu.

Osobnost Ester Krumbachové je pro dokumentární film bezesporu poutavé, i když nejednoznačné téma; problém není v tom, že ji autorka vidí a pojednává ze svého subjektivního pohledu - spíš naopak, u Chytilové, a právě u ní, to má svou hodnotu. Potíž však nastává, že v labyrintu svého tématu se občas poněkud ztrácí a dopouští, aby ji ne-li pohltilo, pak alespoň obklíčilo. Jakoby nedokázala zhodnotit, co je zajímavé nejen pro ni, ale také pro diváka, jakoby se nechtěla vzdát toho či onoho (pro ni jistě cenného, ale obecně ne zcela nosného) záběru. V pestrobarevné mozaice, kterou sestavila, místy vyčnívají nadbytečná místa jako nezajímavé šedé plochy. Například úvahy o umění, usilovné snažení dopátrat se neodhalitelného - v čem totiž tkvělo tajemství inspirativní kreativity Ester, "jak to vlastně dělala". Dá se pochopit, že režisérku to zajímá a je to pro ni důležité, ale pro diváka se to nejeví zdaleka tak podstatným. Už proto ne, že ve filmu má příležitost řadu uměleckých počinů Krumbachové ve výtvarné tvorbě i ve filmech aspoň v náznaku spatřit přímo. Určité pasáže tak působí zbytečně zdlouhavě až únavně, pár rozhovorů či režisérčiných úvah, zejména těch o umění, se míjí účinkem. Neobyčejný životní příběh protagonistky chvílemi ztrácí dynamiku, působí až nudně. O to intenzivněji pak vnímáme rozsah dokumentu - trvá 128 minut!-, a klidně bychom z něj půlhodinku oželeli.

To ovšem nic nemění na skutečnosti, že snímek, který je k vidění i na DVD, vzbuzuje obdiv k tvůrčímu temperamentu Věry Chytilové i k její životodárně tvrdošíjnosti, s níž prosadila bezesporu zajímavý projekt.

AGÁTA PILÁTOVÁ