číslo 27
vychází 27. 6. 2005

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Neděle 10. 7. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Repríza 14. července, ČRo 2, 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 524

Pragmatická sankce

Soudobá svědectví se sice hemží referencemi o manželských a rodičovských problémech císaře Karla VI. a císařovny Alžběty, jejich rozporuplnost nás však dodnes dezorientuje. Někteří autoři tvrdí, že Karel byl člověk založením flegmatický, studený, těžkopádný. Jiní chladnost, strohost a odtažitost připisují naopak jeho manželce, Alžbětě Kristině, dceři vévody wolfenbüttelského.

"Barcelona." Takové údajně bylo poslední slovo, které na úmrtním loži vyřknul císař Karel VI. (Velký královský palác v Barceloně)Karel se oženil ve třiadvaceti letech, Alžbětě Kristině bylo sedmnáct. Svatba byla v Barceloně. Kvůli manželovi změnila nevěsta víru, opustila luteránství ve prospěch katolictví a ve Španělsku pak sdílela s manželem dobré i zlé. V prvních letech manželství Karel Alžbětu miloval přímo vášnivě. Pro její krásnou pleť jí říkal "Bílá Líza". Manželské ložnice nechal vymalovat odvážnými milostnými výjevy. A když se ukázalo, že počít potomka bude obtížné, dělal možné i nemožné, aby se Alžběta vyléčila. Císařovna podstoupila řadu zázračných kúr v Karlových Varech, navštěvovala jasnovidce, mastičkáře a jiné šarlatány, jezdila na posvátná místa. Když kdosi doporučil vinnou kúru, zahořel prý pro ni císař nadšením a organizoval terapii na nejvyšší úrovni. Co se početí děcka týče, s efektem nevalným. Zato Alžběta přivykla nadměrné konzumaci alkoholu. Manželé však opravdu nezanedbali jedinou cestu, která by je dovedla k vytouženému děcku. Když se konečně narodila Marie Terezie, věnoval císařský pár kostelu v Maria Zellu sošku děťátka z ryzího zlata a Karel pro křtiny dcerky poručil dodat vodu až z Jordánu.

Císař Karel VI. byl typický Habsburk mimo jiné tím, jak se v něm mísila dynastická pýcha s bigotností. Peripetie vlastního života si vždy vykládal jako dílo boží prozřetelnosti. Musel však vůči Bohu pociťovat a ze své mysli vytěsňovat některé trpké výčitky. Bůh přece nejprve chtěl, aby se stal vládcem Španělska. Karel ten úkol na sebe vzal s předsvědčením vyvolence nebes. Politická realita ho však přiměla, aby se z Iberského poloostrova neúspěšně vrátil domů, do Vídně. S takovým nepříznivým koncem věcí se Karel dlouho nedokázal smířit. Nároků na španělskou korunu se zřekl až po devíti letech. Ztracený sen o kralování ve Španělsku se do jeho mysli zapsal celoživotně. Poslední předsmrtné slovo na úmrtním loži v roce 1740 prý znělo "Barcelona".

Předčasnou smrtí o osm let staršího sourozence Josefa I. jakoby Bůh nabídl Karlovi VI. obratem skoro rovnocennou kompenzaci. S vládou ve střední Evropě tento Habsburk původně nepočítal. Jestliže to však prozřetelnost takto chtěla, tak Karel učinil vše pro to, aby už jeho vlastní rodina nebyla v budoucnu od trůnu odstrčena. Rafinovanost, účelovost a jistá sobeckost mu radila, aby si dopředu zajistil výhody pro své dosud nenarozené potomky, a to zejména před vlastními nejbližšími příbuznými. Jenomže jak něco takového zajistit? V císařově hlavě se zrodil plán na novou úpravu starého nástupnického řádu Habsburků. Nenápadný, ale důležitý dodatek k němu proslul pod názvem pragmatická sankce. Její definice zní: Je to nařízení panovníka mající povahu zákona.

JOSEF VESELÝ