číslo 28
vychází 4. 7. 2005

Názory, komentáře

ZKRAJE TÝDNE

Zabíjeli ve válce

Válka je iracionální. Má jinou podobu nahlížena zevnitř, jinak vypadá zvenčí. Někdy je temná z dálky, jindy nachová zblízka. Vždycky je odporná a co svět světem stojí požírá ty, které zachvátí. Každý, koho dostihne, je její obětí a nezáleží na tom, je li to vítěz nebo poražený. Obětí jsou ti zabíjení i ti zabíjející. Obětí války byli obyvatelé Drážďan i američtí piloti, kteří sedmdesát tisíc lidí zabili. Obětí byli esesáci, kteří vyvraždili Lidice i lidičtí muži. Obětí byli diváci v moskevském divadle Dubrovka, čečenské teroristky i příslušníci komanda Alfa, kteří zasahovali. Oběťmi byli vojevůdci, kmáni, kaprálové, maršálové, markytánky, kyrysníci i generalissimové a neznámí vojíni. Oběťmi byli i bratři Mašínové i lidé, které zabili, když se probojovávali z Československa na Západ. Všichni byli válkou postaveni mimo lidský řád a podrobeni normám násilí a pomsty.

Podobně jako rovnost oběti však neexistuje rovnost viny. Děti v izraelské škole, na rozdíl od sebevražedného vraha, vinu nenesou. Jiná vina obtěžkává ruské specialisty oddílu Alfa, jiná čečenské mstitelky. Stupeň viny či neviny je vždy určen soudem, ať už má podobu člověka v taláru, veřejného mínění či Stolice Boží.

Český Senát byl postaven před těžký úkol - posoudit dávné činy mužů, kteří se postavili kdysi se zbraní v ruce proti komunistickému násilí, a rozhodnout, zda budou navrženi prezidentu republiky pro udělení státního vyznamenání. Bratři Josef a Ctirad Mašínové byli po komunistickém puči v roce 1948 členy odbojové skupiny, která se několik let zabývala diverzemi proti režimu. Ve chvíli nebezpečí zatčení zvolili útěk na Západ. Ústup přes Německou demokratickou republiku se jim povedl, na našem území přitom přišli o život tři lidé, v Německu sedm. Mašínové si cestu na svobodu doslova prostříleli. Zabili několik lidí, kteří se jim postavili na odpor, nebo těch, kteří je poznali a znamenali proto nebezpečí prozrazení. Většina ze zabitých, včetně strážmistra Honzátka, Kašíka a zřejmě i příslušníků lidové armády NDR a policistů NDR byli přitom nevinní lidé. I v Senátu proto zazněla před hlasováním otázka, jsou li tedy bratři Mašínové vrazi nebo nikoliv.

Zastánci vyznamenání Mašínů v Senátu odmítli posuzovat události ze začátku padesátých let prizmatem míru. Mašínové a jejich skupina tehdy bojovali v občanské válce, ve válce, kterou komunistická strana v Československu vnutila vlastnímu národu. Byli to komunisté, kteří zaútočili na demokracii a začali zabíjet. Není přitom pro posuzování odbojových činů důležité, jaké rozměry a formu ona válka měla. Mlčení většiny nemůže snížit význam statečnosti jednotlivce, naopak je stále jasnější, že Mašínové zachraňovali naši čest a dobrovolně se stali účastníky vnuceného boje.

Mašínové byli obětí války, kterou rozpoutal někdo jiný. Byli přinuceni obtížit své svědomí krví nevinných lidí. Zabíjeli, aby nebyli zabiti, tak jako každý voják ve válce. Jejich volba byla vědomá. Postavili se proti obrovské přesile, bojovali proti zlu, i když tušili, že se k nim málokdo připojí. Byli stateční a přisuzovat jim vinu mohou jen ti, kteří se zachovali stejně odvážně jako oni. Vyznamenání si zaslouží a k tomu závěru český Senát naprostou většinou hlasů dospěl.

Jaromír Štětina

Autor je spisovatelem, senátorem Parlamentu ČR