číslo 28
vychází 4. 7. 2005

Názory, komentáře

TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Předletní únava dorazila i na obrazovku

Ve chvíli, kdy budete číst tyto řádky, bude asi mnohým z vás televizní program ukradený - a já vám to ze srdce přeju. Co může být krásnějšího než oprostit se od věčného očekávání, na co se budeme večer dívat, že? I proto bylo ostatně vymyšleno letní vysílací schéma, kterého se svorně drží všechny naše televizní stanice. Reprízovat se bude v oblasti dramatické tvorby i dokumentů, ošidit ovšem nelze milovníky (nebo spíše milovnice) telenovel - ty se přerušit nesmějí! Uplynulý týden se ale vysílalo ještě postaru, i když letní únava jako by už klepala na televizní brány.

V záplavě adaptací děl Steelové a Pilcherové, tedy tklivých příběhů "ze života", které ovšem některé dámy vydávají za zábavu ušlechtilejší než je sledování telenovel, se kvalita ztrácí. Člověk aby hledal málem lupou. Krom dokumentů a Filmového klubu, samozřejmě. V poslední neděli minulého měsíce se to ale zase kuriózně sešlo. To by nikdo nevymyslel: Voskovec (ČT1) proti SuperStar (Nova)! Básníci v tematickém večeru na ČT2 prominou, na ty už nezbyl čas.

Voskovcův večer byl o poznání skromnější než ten Werichův, ale možná o to upřímnější. Jako by se ČT trochu bála, jak Voskovec uspěje se sledovaností (když se přece ani neprobojoval do finální desítky Největšího Čecha), nabídla divákům nejdříve film Svět patří nám, kde V+W inteligentně řádili s plejádou tehdejších českých hvězd. V následujícím vzpomínkovém večeru se to sice moc netřpytilo, Jiří Suchý s Jitkou Molavcovou občas své šaškovství trochu přetáhli do křeče, ale většina výstupů byla milá - třeba Tmavomodrý svět v podání stále vynikajícího Rudolfa Pellara...

O paralelně probíhajícím hudebním programu Novy se nic podobného bohužel říci nedá. Unavený, těžkopádný, mnohdy falešný - takový byl závěrečný koncert druhé řady projektu Česko hledá SuperStar. Dokonce i děvčata, která se v průběhu soutěže zdála býti talentovaná, své písně podivně odhučela. Nebýt charismatického vítěze, byla by to nuda k uzívání. Trochu smutný konec za ty peníze, ne? Jsem zvědavá, jak to bude s třetí řadou.

Abych ale nekončila tak pesimisticky: chuť mi spravil záznam recitálu Pavla Dobeše, vysílaný ve čtyři ráno. Zkuste pak ale optimisticky vstát do práce...

JANA CIMBUROVÁ