číslo 28
vychází 4. 7. 2005

Zpět na obsah         

Rozhlasová publicistika


ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Švejkova hospoda v Aténách

Jméno našeho krajana - dobrého vojáka Josefa Švejka - znají příznivci literatury v mnoha zemích světa. Některým se dokonce tato románová postava natolik zalíbila, že se chtějí o jejím domově dozvědět víc. Někdy se ani nevydávají na cestu k nám a stačí jim se s naší kulturou seznámit v nějaké české hospodě u nich doma. Na jednu restauraci s názvem Švejk lze narazit i v řeckých Aténách.

Bylo sice zrovna pondělí, které bývá v některých restauracích v Řecku zavíracím dnem, ale majitel hospody Švejk v aténské čtvrti Neos Kosmos pan Spiros Kuluris byl jako správný hospodský ve svém podniku. Restauraci provozuje spolu s manželkou už 23 let. Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války četl v řečtině i v češtině. Je totiž potomkem řeckých emigrantů, kteří v 50. letech utekli před občanskou válkou do tehdejšího Československa. Dětství prožil v Jablonci nad Nisou, do Řecka se vrátil po invazi vojsk Varšavské smlouvy. Naposledy se u nás byl podívat před 21 lety. I přesto je jeho čeština téměř dokonalá.

"Tady, jak vidíte, máme kresby a vitráže z Prahy. Tady je chrám svatého Víta," ukazuje mi pan Spiros interiér restaurace, který je opravdu spíše českého než řeckého rázu. Stěny zdobí i Ladovy ilustrace slavného románu. "Tady vidíte Švejka s Katzem, s generálem, s Bretschneiderem, Palivcem. A tady na vozíčku s paní Müllerovou. Hurá, jde se na frontu."

Atéňané sem chodí nejen na pravé dovážené české pivo, ale i na jídla, která pro ně, stejně jako ta řecká pro nás, mají kouzlo exotiky. Podívejme se tedy do jídelního lístku. Jako bych otevřel menu někde u nás. Pod řadou písmenek, na které si matně vzpomínám z hodin geometrie, je český překlad: smažený sýr, vařený brambor, tatarská omáčka. A co tu máme dál?

"Vepřová pečeně: psito chirinó, meksino lachanoke, knedlíky. To se nedá přeložit. Prostě jim tak říkáme „knedlíky“. Pak tu máme třeba uzenou kotletu se zelím a zase knedlíky. Říkáme hostům, že jsou k tomu knedlíky, a jakmile na to slovo narazíme, začínáme vysvětlovat, co to knedlíky jsou. Tedy jen pro ty, co jsou tady u Švejka noví. Ale staří hosté - to byste se divil, jak si s těmi knedlíky dokáží Řekové poradit."

U Švejka v Aténách se nejen čepuje české pivo a vaří české speciality. Hraje tu i česká, respektive moravská hudba. Ze všeho nejraději má pan Spiros Kuluris cimbálovku. "Tak tohle je hudba, kterou mám rád. Tu tady hraji."

Pan Spiros mi podal sklenici piva s hustou a vysokou čepicí a dal se do vyprávění, jak se to seběhlo, že si skoro před čtvrt stoletím v Aténách otevřel švejkovskou restauraci. "Kde jste se naučil čepovat pivo?" ptám se. "To jsem se naučil tady. Odjížděl jsem moc mladý na to, abych se to naučil v Čechách. Nikdy jsem netušil, že si otevřu českou hospodu v Řecku. Došlo k tomu nějak náhodou. Měl jsem už odmalička takové úchylky ke Švejkovi. Učitelka mi vždycky říkala „nešvejkuj mi tady“. Asi se mi to tak zafixovalo, že když došlo na to otevřít si restauraci, tak mne napadlo to jméno. Otevřít si hospodu U Švejka."

Spiros Kuluris dostal po rozšíření Evropské unie i o nás další ze švejkovských nápadů. Po zmizení celních bariér chce ve své restauraci nabízet hostům kromě piva jako křen i česká a moravská vína. Není to ale v případě Řecka, které samo oplývá dobrými víny tak trochu nošení dříví do lesa, nebo lépe řečeno nošení sov do Atén? "Ne, já bych neřekl, protože oni sem přijdou a ptají se: Mají Češi víno? Zajímají se o to. Rarita je rarita. Když přijde host ke Švejkovi, dá si pivo, které mají Češi dobré. Čekám ale, co se sem bude teď dovážet, abychom si vybrali nějaká dobrá vínka a ukázali i českou vinnou kulturu," říká pan Spiros Kuluris. Řek, který prožil patnáct let v Československu a svým krajanům představuje svůj druhý domov pomocí české kuchyně, českého piva a brzy snad i moravského vína. Vždyť málo platné - i láska mezi národy prochází žaludkem.

PAVEL NOVÁK