číslo 28
vychází 4. 7. 2005

Rozhlasová publicistika

FONOGRAM

O nejbližších sousedech toho často víme nejméně - například téměř neznámá je u nás existence jedné varšavské gramofonové firmy, která byla svého času největším výrobcem gramodesek nejen v Polsku, ale do roku 1914 i v carském Rusku. V následujících dvou pokračováních našich výletů do historie záznamu zvuku si proto alespoň stručně připomeneme její barvitou historii.

Syrena Record (I.)

Polská gramofonová společnost Syrena Record byla založena na počátku dvacátého století. Prostřednictvím repertoáru natáčeného v následujících více než třiceti letech na gramodesky této značky lze celkem věrně ilustrovat kulturní koexistenci 40 milionů příslušníků mnoha národů, kteří v první polovině dvacátého století žili na území Polska a tvořili nedílnou součást jeho historie - tedy Poláků, Rusů, Židů, Ukrajinců, Němců a řady dalších.

Za celou dobu existence varšavské továrny Syrena Record zde vzniklo asi 20 000 snímků prodávaných nejen v řadě evropských zemí, ale exportovaných například i do USA, Palestiny, Kanady, Austrálie či Jihoafrické republiky. Celkem tato továrna vyprodukovala mnoho desítek milionů gramodesek. Její existence skončila v roce 1939, kdy hned v prvních dnech okupace Polska nacisté zavraždili obchodního ředitele továrny a později v koncentračních táborech a ghettech nechali zemřít desítky hudebníků, skladatelů, zpěváků a dirigentů, kteří pro tuto firmu dlouhá léta nahrávali.

Počátek dvacátého století provázel v Polsku rychlý ekonomický růst, i když země byla tehdy rozdělena na tři části spadající pod správu Ruska, Pruska a Rakousko-Uherska. "Mluvicí stroje" tehdy představovaly horkou novinku - gramofon byl ve Varšavě poprvé představen veřejnosti v roce 1890 v hudebním závodě rodičů Juliusze Feigenbauma (1872-1944), který se měl později stát jedním z nejznámějších polských průmyslníků. Vlastní obchod hudebními nástroji si Feigenbaum junior otevřel v roce 1897, od roku 1902 začal dovážet Edisonovy fonografy a fonoválečky a ve stejné době podepsal smlouvu s anglickou společnosti The Gramophon Company Ltd. o výhradním zastoupení jejích výrobků pro Polsko. Od roku 1904 již Feigenbaum vyráběl v malé továrně nedaleko Varšavy vlastní gramodesky značky Ideal - získal touto výrobou jak zkušenosti, tak i kapitál potřebný pro založení většího podniku.

V roce 1908 přenesl J. Feigenbaum výrobu gramodesek do Varšavy. Založil zde firmu Syrena Record Company, která měla kromě gramodesek s touto etiketou vyrábět i vlastní gramofony. Výroba v nové továrně byla zahájena koncem téhož roku, o rok později se původní počet 15 zaměstnanců již zvýšil na více než sedm desítek. O technickou stránku nahrávání a lisování gramodesek se staral zkušený švédský technik, kterého Feigenbaum do své firmy přetáhl z velké lisovny společnosti GC v Rize.

V létě roku 1909 byly gramodesky značky Syrena Record představeny veřejnosti na první průmyslové výstavě v Czenstochowé, kde hned získaly zlatou medaili za kvalitu. Ta byla údajně lepší, než u dovážených německých desek a dokonce prý srovnatelná s kvalitou gramodesek velké francouzské firmy Pathé. Feigenbaumova firma se také díky tomuto prestižnímu ocenění na velkém veletrhu ještě téhož roku dostala do postavení největšího prodejce gramodesek v Polsku.

V katalogu nových nahrávek na gramodeskách značky Syrena se brzy začala objevovat též jména významných ruských operních pěvců. Počet lisovaných gramodesek s těmito nahrávkami se v důsledku obrovské poptávky ze strany zákazníků v Rusku neustále zvyšoval. V roce 1910 proto byla otevřena ruská pobočka firmy na prestižní adrese ve středu Moskvy. Její okamžitý úspěch přiměl již koncem téhož roku největšího konkurenta v oboru, anglickou firmu GC, k uzavření svého moskevského prodejního zastoupení. Moskevská pobočka firmy Syrena se tak stala největší prodejnou gramodesek v Rusku a zároveň transitním skladem pro distribuci gramodesek určených pro export do nejvzdálenějších části carského Ruska, včetně Vladivostoku.

Počátkem roku 1911 činila denní produkce gramodesek značky Syrena 6000 kusů, ročně tedy byly ve varšavské továrně vyrobeny téměř dva miliony gramodesek. V závodě pracovalo 150 zaměstnanců, vydané katalogy obsahovaly přes 5000 nahrávek a každý rok přibývaly 2000 nových snímků. Aby bylo možné uspokojit stále stoupající poptávku, bylo rozhodnuto postavit novou, mnohem větší továrnu poblíž železniční trati spojující Varšavu s Vídní. Práce byly okamžitě zahájeny a výroba v novém objektu začala již v listopadu roku 1911. Mezitím zaznamenaly gramodesky značky Syrena další úspěchy ještě na světové výstavě v Nižním Novgorodu, konané v srpnu téhož roku.

V lednu roku 1912 již produkovala nová továrna 15 tisíc výlisků denně, což představovalo roční výkon téměř 5 milionů kusů gramodesek. Počet zaměstnanců nyní činil více než dvě stovky a katalogům nových nahrávek již definitivně vládla jména slavných hvězd moskevských či petrohradských oper. Více než tři čtvrtiny produkce gramodesek směřovaly do Ruska a prostřednictvím berlínské firmy Berolina se dařilo gramodeskám značky Syrena s čistě polským repertoárem pronikat i na německý trh. Realizovaly se též první zásilky na území pod pruskou a rakousko-uherskou správou, například do Poznaně a Haliče. Koncem listopadu téhož roku byl s jednou firmou v americkém městě Baltimore podepsán kontrakt na dodávku gramodesek s ruským repertoárem do USA. V roce 1913 byly poprvé exportovány gramodesky značky Syrena také do Velké Británie - etikety snímků určených pro tuto zemi měly speciální úpravu a nesly fotografie příslušných umělců.

V roce 1913 firma Syrena Record Company změnila status, když byla transformována na akciovou společnost s kapitálem dosahujícím výše, jaká byla doposud typická spíše pro velké metalurgické nebo textilní závody.

Poslední nové nahrávky pro etiketu Syrena před vypuknutím první světové války byly pořízeny v květnu roku 1914. V červnu pak odjel ředitel Feigenbaum na dovolenou do Švýcarska. Jistě ho tehdy ani nenapadlo, že se tato dovolená - daleko od jeho továrny ve Varšavě - protáhne na téměř sedm let.

(Dokončení za čtyři týdny)

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Obrazové materiály archiv Tomasz Lerski