číslo 28
vychází 4. 7. 2005

Televize
a film

FILM

Zvířátka prchají ze zoo do divočiny

Jen v zoo se mohou spřátelit zvířata, která by se volné přírodě stěží sešla - zvláště pruhovaná zebra Márty a lev Alex. K nim se ještě, víceméně do počtu, druží žirafa Melmen a hrošice Glorie, obě roztomile brblající. Osudy této svérázné party navíc protíná čtveřice bojových tučňáků, jejichž úmysl za každou cenu utéci záhy ovlivní i naše hrdiny. Když útulnost a bezpečí zoo vymění za život v divočině, musí se naučit starat se o sebe a případně i své kamarády.

Režiséři Tom McGrath a Eric Darnell (ten se kdysi podílel na Mravenci Z) vystavěli nejnovější počítačově animovaný film Madagaskar na kontrastu mezi různými prostředími, kde se hrdinové ocitají. V zoo vystupují bezmála jako akrobaté, předvádějící úžasným návštěvníkům nevídané prostocviky, v ulicích města i na palubě lodi smolařsky vzdorují nepřízni osudu a posléze vyplaveni u pustého ostrova nacházejí společenství lemurů, ohrožených tamějšími dravci. Ale teprve tučňáci, kteří nespokojeni arktickou pustinou rovněž přistanou na tomto zdánlivě rajském místě, vnesou pořádek...

Autoři se rozhodli každé ze zvířat výrazně charakterizovat a odlišit od ostatních, současně však vypozorujeme návaznost na již osvědčené stereotypy. Zejména upovídaná zebra odkazuje svou podnikavostí k oslíkovi ze Shreka, zatímco zhýčkaný, rozmazlený a stále rozmrzelejší lev má určité rysy společné se zlobrem z výše zmíněného filmu. Lemuří společenství slouží jako pěvecký a taneční sbor, tučňáci parodují vojenskou jednotku, ale typologicky mají blízko k praveverce z Doby ledové. Důležitou roli získává hudební složka, byť opět její užití není jednoznačné: kolísá mezi parodií a vážně míněným dojetím. Uslyšíme mnohé slavné melodie; upozorňuji aspoň na proslulé ústřední téma z filmu Volání divočiny.

Zvířecí hrdinové samozřejmě vedou závažné diskuse o smyslu života v zajetí či na svobodě, ale dobře vypointované paradoxy rozmluv ocení spíše odrostlejší diváci. Tvůrci nezapomínají ani na vděčný situační humor, spojený zejména s nejrůznějšími úprky, případně na různorodé odečítání významově nejasné situace, zvláště při seznamování s lemury. Zaujmou také Alexovy slastně děsivé vize kusů masa, v něž se mění jeho druzi.

Madagaskar je jistě dílo odvedené na vysoké profesionální úrovni (s hrdiny zřetelněji stylizovanými do plyšových hraček víc než u jiných podobných děl), ale přesto prozrazující sázku na jistotu. Většina navozených situací je snadno předvídatelná, jednotlivé motivy vyhovují běžným diváckým očekáváním. Zřejmě zamýšlený protiklad mezi hmotnou jistotou duchovně stísněného života v zajetí a volností v divočině, kde ovšem hrozí nesčíslné nástrahy, nakonec vyznívá dosti banálně.

Pokud Madagaskar srovnáme s mistrným, u nás též známým podobenstvím Nicka Parka Pohodlíčko (případně s nedávno uvedeným televizním seriálem Mezi námi zvířaty, rozvíjejícím jeho výchozí nápad), které výroky unuděných zvířat v zoo vztáhlo k různorodým lidským povahám, nezbývá než konstatovat jistou primitivitu náhledu a patrné zdětinštění. Ale tomuto zjištění nepřikládám odsuzující význam, jen vymezuje základní zaměření celého příběhu. Madagaskar je drahý film, který musí být natolik zábavný, aby zaplatil vložené náklady.

JAN JAROŠ