číslo 28
vychází 4. 7. 2005

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Pondělí 11. 7. 2005 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 22.00 hodin

Toscanini diriguje Dvořáka

Světové dirigentské hvězdy první velikosti se nikdy nevyhýbaly hudbě našich mistrů. Pravda, většinou si povšimli skladeb známých, na koncertních pódiích zavedených. Pohlédneme-li například na koncertní programy a diskografii Herberta von Karajana, zjišťujeme, že maestro považoval Smetanovu Vltavu či Dvořákovu Novosvětskou symfonii za svém trvalky. Víme ale i o jeho nahrávce Dvořákovy Osmé symfonie či Smetanova Vyšehradu a jen litujeme, že například nenatočil celou Mou vlast. U Stokowského či Böhma je to podobné. Italský kosmopolita Arturo Toscanini se rovněž věnoval jenom titulům "osvědčeným". Z jeho velké nahrávací éry, která probíhala na přelomu čtyřicátých a padesátých let v Americe (pro tento účel byl dokonce pro Toscaniniho založen nový speciální Symfonický orchestr NBC) pocházejí právě zajímavé snímky Vltavy a Dvořákovy Novosvětské. Tato symfonie (č. 9 e moll op. 95) patří ve světě k nejnahrávanějším. Pořídit výčet všech jejích snímků by bylo už dnes nemožné. Vždyť po celá desetiletí jich každoročně přibývá několik. Jen některé z nich však vstoupí do historie natolik, aby se k nim posluchači pravidelně vraceli. V tomto směru připomeňme z těch dřívějších snímky s Českou filharmonií - Talichův, Ančerlův, Neumannův, anebo s Berlínskými filharmoniky - Kubelíkův a Karajanův. Do tohoto zlatého fondu můžeme zařadit i Artura Toscaniniho a jeho Symfonický orchestr NBC. I v dnešní době působí svou koncepcí velmi moderně, byť akceptuje tradice vytvořené už v dobách Talichových českou školou. Toscanini byl pověstný svými "ďábelskými" tempy. Jeho nahrávka Novosvětské má spád a strhující výraz. Tím, že vypouští, podobně jako je tomu u nás, ne příliš šťastnou repetici v 1. větě a uplatňuje hybnější tempa, je jeho Novosvětská v dlouhé řadě nahrávek jedna z časově "nejkratších", aniž by to ovšem cokoliv ubralo na její závažnosti a umělecké přesvědčivosti.

BOHUSLAV VÍTEK