číslo 29
vychází 11. 7. 2005

Televize
a film

FILM

Co si lidé namlouvali o sexu, rozbil Kinsey

Pro stále puritánskou americkou společnost měl mimořádný význam průzkum sexuálního chování mužů a žen, který podnikl Alfred Kinsey (1894-1956). Poprvé pojmenoval jevy, o nichž nebylo vhodné mluvit, které se mnohdy popíraly. Kinsey nebyl psycholog ani sexuolog, ale biolog se zálibou ve statistice - se stejnou zarputilostí, s jakou popisoval rozdíly mezi žlabatkami, kterých nasbíral statisíce, zkoumal lidskou populaci. Shromáždil v ohromujícím množství dotazníkové údaje, aby na jejich základě vytyčil základní modely sexuálního chování a orientace, výrazně odlišného od vyžadovaných společenských a náboženských norem. Nebylo divu, že v temném období štvanic proti "neamerické činnosti" byl i on obviňován, že napomáhá komunistickým snahám o rozvrat mravnosti ve Spojených státech.

Při sledování filmu jednoduše nazvaného Kinsey si rychle uvědomíme, že dobové reálie, které ovlivňovaly jeho osudy, se poznenáhlu stávají pouhou kulisou. Ale výstižnost nechybí. Dovíme se podrobnosti o bizarních předsudcích, které dlouho ovládaly mysl (nejen) americké společnosti, ale i hrdinova necitelného, nábožensky fundamentalistického otce: třeba že výsledek onanování je srovnatelný se ztrátou více než litru krve. Při vědeckém výzkumu Kinsey jako by úporně překonával i tlak vlastní rodinné výchovy.

Celý příběh je zarámován průběžně akcentovaným kursem, v němž Kinsey vysvětluje svým pomocníkům, jak správně pokládat zpovídaným lidem dotazy. Prvním dotazovaným se stává právě on sám. Při probírání jednotlivých okruhů se pozvolna vynořují jednotlivé etapy života vědce, který by zřejmě zůstal nepovšimnut (s hořkostí konstatuje, že jeho knihu o žlabatkách si roky nikdy nevypůjčil), kdyby se průkopnicky nesoustředil právě na sex: jeho dvě objemné knihy sklidily mimořádný čtenářský ohlas.

Liam Neeson vybavil svého hrdinu rysy ostýchavosti, ba snad i jistého podivínství (jak plyne zejména ze seznámení s budoucí manželkou, která se mu stane pevnou oporou), poté převáží jakási umanutá povídavost a bezostyšnost, s jakou navazuje kontakty s objekty vhodnými pro zjišťování choulostivých otázek. Neeson buduje svého nekompromisního vědce převážně z vnějšku, postihuje jeho komunikační nezdrženlivost, ukazuje, jak postupně přestává rozlišovat společenskou únosnost třeba při jednání při sponzory. Proto převažují výkladové tendence.

Režie se ujal Bill Condon. Dlouho zůstával podepsaný jen pod druhořadými thrillery a horory (z televizního uvedení známe Akademický zločin, Mrtvou ve vodě, Vražedné vztahy). Výrazněji na sebe upozornil teprve podmanivým domýšlením osudů kdysi slavného hollywoodského režiséra Jamese Whalea (Bohové a monstra). V Kinseyovi však vytvořil víceméně konvenční podívanou, jakési názorné obrázkové leporelo s výjevy ze života statečného učence - i když tím dokazuje, že tabu, která Kinsey pomáhal prolamovat, jsou již skutečně prolomena, když o nich vznikne filmové pojednání.

Kinsey je film vystavěný podle pravidel osvětově pojatého životopisu, který se v mírných obměnách pěstoval i v našich zeměpisných šířkách: mimořádný jedinec zakouší nepochopení svých vrstevníků a jakoby všemu navzdory tvoří své fundamentální dílo, nehledě na vlastní zdraví. Svému úkolu obětuje doslova vše. Okamžitě se mi vybavily naše dávné filmy o podceňovaných a nepochopených vědcích, třeba Tajemství krve (1953). Ale Kinsey si nás podmaní aspoň svou otevřeností.

JAN JAROŠ