číslo 30
vychází 18. 7. 2005

Televize
a film

TV TIPY 

Pondělí 25. 7. 2005 ČT 1 - 18.30 hodin

Výprava za českými čerty

Tentokrát budou čertologičtí badatelé hledat stopy útoku, který měl v dávných dobách srovnat Kladrubský klášter se zemí. Čertům se totiž nelíbilo, že se staví stále více klášterů a zvyšující se zbožnost lidí nedovoluje odnášet hříšníky do pekla. Pečlivé studium podkladů a svědectví místních znalců přivedlo Jaromíra Štětinu k překvapivému poznání. Největší bitva o duše se odehrála pravděpodobně právě zde.
Hrozí nebezpečí ještě dnes?

Úterý 26. 7. 2005 NOVA - 23.20 hodin

Maffiósso

Mladý mafián Tony Cortino vypráví příběh své rodiny a začíná od dědečka Vincenza Cortiny, který musel v roce 1901 jako malý kluk uprchnout ze sicilského města Salmonella před mafiánským bosem Ruffem, když náhodou odhalil, že mu poštou chodí drogy. Na lodi se dostane do Ameriky, kde začne nový, nepříliš úspěšný život. Je jen chudým prodavačem oliv, takže když má jeho starší syn narozeniny, musí si rodina uvařit ke slavnostní hostině botu. O pětatřicet let později už je z Vincenza také vážený mafiánský boss. Jeho syn Tony je válečným hrdinou a na rozdíl od horkokrevného bratra ho kariéra mafiána neláká. Situace se však vyvíjí jinak než by si přál.

Režie Jim Abrahams. Hrají Jay Mohr, Billy Burke, Christina Applegate, Pamela Gidley, Olympia Dukakis, Lloyd Bridges, Joe Viterelli a další.

Středa 27. 7. 2005 ČT 1 - 13.30 hodin

Praha mizerná tentokrát o Letné

Vysloví - li se jméno Letné, jedné z tradičních pražských čtvrtí, většinu lidí asi hned napadne Letenská pláň, některé ještě Letenské sady, Stromovka, letenský zámeček, kino Oko, hotel Belveder, tunel a obchodní dům. Na Letné stojí i jedna z nejkrásnějších vodárenských věží na světě (sídlí tam Dům dětí a čajovna), kostely svatého Antonína a Klimenta, několik škol a množství hospod, ministerstvo vnitra, fotbalový stadion Sparty, Národní technické a Zemědělské muzeum. Právě Letné je věnován pořad nazvaný Hrdinové naší doby z cyklu České televize Praha mizerná. Věnuje se rozporu mezi potřebami davu a individua. Na Letenské pláni se tvořily za účasti ohromného množství lidí dějiny; zároveň však nelze zapomínat na to, že Letná je pro další množství lidí domovem, místem, kde se s nikým shromažďovat nechtějí, kde chtějí "jen" normálně žít. Tyto dva fakty se čas od času dostávají do určitého praktického, ale i šířeji platného rozporu: masy potřebují vést, potřebují hrdiny a vůdce; individua potřebují vlastní prostor a svobodu.

První rovinu televizního dokumentu tvoří archivní záběry, které jako jednotlivé body proměn Letné ukazují velké, masové události od počátku tohoto století: všesokolský slet, stavbu a bourání Stalinova památníku, komunistické vojenské a prvomájové přehlídky, demonstraci v roce 1989, návštěvu papeže, koncert Michaela Jacksona, komunistický první máj roku 1998 a jako poslední instalaci a odlet megaboardu Václava Klause. Druhou rovinu tvoří vzpomínky a připomínky pana Zadrobílka, bývalého disidenta, dnes nakladatele, který na Letné prožil téměř celý život a byl organizátorem disidentského hnutí. Jeho vyprávění tvoří kontrapunkt k dobovým ukázkám a zároveň je jakýmsi postesknutím individualisty bydlícího ve čtvrti velkých oslav.

Třetí rovinou je osobní vyprávění Markéty Třešňákové, mladé maminky, která na Letné prožila dětství. Ta s diváky prochází celý park, ukazuje jim cirkus, který má ráda, fotbalový stadion, který jí vadí, a také obrovský metronom, který nechápe. Čtvrtou rovinu filmu tvoří kulturně-filozofické zamyšlení nad otázkou masy a individua, do které se pouští PhDr. Hugo Schreiber, zatímco dvacet minut čeká v dopravní zácpě před letenským tunelem.

(top)

Čtvrtek 28. 7. 2005 ČT 2 - 21.50 hodin

Co je a jak se prosazuje spravedlnost

Po dlouho zakázaném filmu Zabitá neděle (1969) se Drahomíra Vihanová musela nuceně věnovat dokumentární tvorbě, teprve po listopadu 1989 dostala příležitost natočil svůj další hraný film - Pevnost. V roce 2000 dokončila svůj třetí a prozatím poslední hraný film, Zprávu o putování studentů Petra a Jakuba. Provázely jej rozpaky v odborné veřejnosti, mizivý zájem obecenstva a odsudky od politiků. Václav Klaus jej tehdy označil za módní a falešný, přiznal, že se nad ním mračil, a dokonce se rozhorlil, že "takhle se to prostě dělat nesmí."

Hned v úvodu si řekněme, že Zpráva je opravdu v lecčems nepovedená, ale přesto cennější než mnohé úspěšné podívané, idylické a hladivé. Zabývá se totiž problémem velice aktuálním, odlišným právním vědomím v majoritní společnosti na jedné straně a zvykovým právem na straně druhé u kmenových společenství, v našich podmínkách u romské populace. Celé téma je demonstrováno na případě vraždy: Imre vraždil, protože jeho pohledná žena porušila slib, který dala - že již nebude nevěrná.

Ke zločinu se snaží zaujmout stanovisko jak Imrovi "vlastní" lidé, tak státní moc. Hrdinové vyprávění se tak ocitají v jakémsi průsečíku těchto dvou systémů. Zatímco Slovák Jakub (Adrian Jastraban), původně aspirant na pražské filozofické fakultě (!), jenž se velice přiblížil romské mentalitě, chápe, že tento čin nelze jednoznačně posuzovat kodifikovaným právem, jeho český kamarád Petr (Gustav Řezníček), student práv, hájí naopak všeobecnou platnost a závaznost právního systému. Režisérka nechává oba posléze znesvářené druhy projít složitým vnitřním vývojem: zatímco racionalisticky založený Petr si přestává být jist svou pravdou, Jakub ostře napadne smysluplnost celého soudního řízení...

Vihanová zvolila složitou vypravěčskou strukturu, prolíná různá prostředí v Čechách i na Slovensku, zapojuje pateticky předčítané biblické citáty, zpravidla se vztahující k právě aktuální situaci. Průběžně znějí tklivé cikánské melodie, zpívané Idou Kelarovou. Všimneme si rozložení důrazu: slovenskému prostředí je přisouzeno duchovno, hluboké náboženské cítění (viz detaily na vrásčité ruce stařenek při bohoslužbách), pražské naproti tomu provází téma zhýralosti, bouřlivého studentského života, recese a lehkomyslnosti.

Jestliže u autentických slovenských reálií mohla Vihanová uplatnit své dokumentaristické zkušenosti a dosáhnout značné sugestivity ve vizuálním pojednání (výmluvné jsou především detaily tváří, kojeného dítěte, pohřební obřad, bědující matka lomící rukama), v případě Prahy si záhy uvědomíme, že veškeré aktivity, stravování v menze, mejdany, přednášky i rozmluvy s pedagogy prozrazují nejen neznalost, ale hlavně neschopnost zprostředkovat potřebnou autenticitu. Vezměme si značně nevěrojatnou scénu, kdy přemrštěně bujaří mladí lidé, většinou rádoby extravagantní umělkyně, sledují se zjevnou hrůzou v očích videozáznam všelijakých krutostí páchaných na zvířatech i lidech. Silně proklamativní traktát o abstraktních protikladech se tak ve své konkretizaci srazil s podložím již svým uspořádáním zcela odlišným. Vihanové se tento projekt vymkl z rukou, ale přesto rozechvívá, ba fascinuje. Chce něco sdělit. A také to sděluje, byť často kostrbatě a neuspořádaně.

JAN JAROŠ

Pátek 29. 7. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Uprchlíci

Bankovní lupič Jean Lucas (Gérard Depardieu), se chce po propuštění z věznice dát na správnou cestu. Jde si v klidu vybrat z banky své úspory, ale banka je přepadena bohužel zcela neschopným či lépe řečeno politováníhodným amatérem (Pierre Richard). Lupič si vybere Lucase jako svého rukojmí. Marně se Lucas brání - už v tom znovu jede. A nikdo z policie mu neuvěří, že tentokrát je v tom zcela nevinně. Nakonec mu nezbyde, než se postarat o nešťastného lupiče i jeho malou dcerku. Dobrodružství a nebezpečí spojí ty tři poutem nejsilnějším...

Režie Francis Veber.

Sobota 30. 7. 2005 ČT 2 - 20.00 hodin

Opera Carmen na skotský způsob

Bizetova opera Carmen patří k nejhranějším a nejoblíbenějším dílům operní tvorby 19. století, možná i všech dob. Vznikla na motivy povídky Prospera Meriméeho - ten píše, že se ve vězení v Cordóbě setkal s donem Josém Lizzarrangoem, Baskem odsouzeným k smrti za vraždu ze žárlivosti. Operní libreto začalo vznikat v roce 1872 a sám Bizet se na něm velkou měrou podílel. Už na zkouškách způsobily děj opery a především realisticky vylíčený závěr rozpaky.

V den premiéry v pařížské Komické opeře, 3. března 1875, byl George Bizet jmenován Rytířem čestné legie. Ani tato pocta ovšem nemohla překrýt zklamání nad zdrženlivým přijetím opery u publika, které šokoval realismus příběhu i drastický konec. Skladatel (právem) považoval Carmen za vrchol své tvorby a přesně tři měsíce po neúspěšné premiéře zemřel. Přes počáteční nesnáze si Carmen cestu na světová jeviště přece jen našla.

Zajímavý přístup k této opeře zvolil nekonformní skotský režisér David McVicar při jejím uvedení ve francouzštině na renomovaném Glyndebournském operním festivalu v roce 2002. Titulní role byla nabídnuta světoznámé mezzosopranistce Anně Sofii von Otter, role Dona Josého znamenitému tenoristovi Marcusu Haddockovi a part Escamilia francouzskému barytonistovi Laurentu Naourimu. Hudebního nastudování se ujal mladý, už tehdy uznávaný švýcarský dirigent Philippe Jordan. Ten našel sólistům znamenité a souznějící partnery v Londýnském filharmonickém orchestru, sboru The Glyndebourne Chorus a dětském sboru Stoke Brunswick School East Grinstead. Na zmíněném festivalu byl pořízem i televizní záznam, který nám nyní nabízí Česká televize. Zpívané i mluvené části budou na obrazovkách doprovázet české titulky.

(top)

Neděle 31. 7. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Pověsti nemravy se těžce zbavujete

Maupassantovy hořce žertovné příběhy se dočkaly mnohých televizních adaptací, některé i víckrát. To je případ i nyní vysílaného snímku Chlípník, jehož dějovou osnovu již dříve nalezneme v inscenaci Čuňák Morin. Scenárista Zdeněk Svěrák se však rozhodl příběh přesadit do českého meziválečného prostředí a z původního obchodníka učinit ostýchavého, leč ne zcela prozřetelného sedláka (Oldřich Navrátil).

Zeno Dostál, jenž Chlípníka roztočil již před deseti lety, ale zemřel dříve, než jej stihl dohotovit, takže dokončovací práce skončily teprve předloni, zachovává smyslný rozměr Maupassantova žánrového obrázku. I pozměněnému protagonistovi se stane osudným pohled na ladné křivky ženských nožek a přiléhavé sukně dívek. Když k němu ve vlakovém kupé přistoupí vnadná dívka (Kamila Špráchalová) se žádostí, aby ji probudil, až se přiblíží stanice, kde hodlá vystupovat, ještě netuší, jak rychle se schyluje k maléru.

Ostudným pokusem o násilné smilstvo, jak by mohl znít dobový slogan, se začnou zabývat dva redaktůrci agrárního listu (Lukáš Vaculík, Jiří Strach), aby zabránili hrozícímu skandálu - nebohý sedlák by totiž mohl zpochybnit morální neposkvrněnost agrárníků. Nezkušení, vyjukaní mladíci se tudíž vypraví za aktéry politováníhodného incidentu, aby se jej pokusili urovnat. Důraz se posléze přesouvá na milostné pletky mezi nečekaně vstřícnou obětí chlípníkovou a vemlouvavým novinářem, rozehrávané v honosném domě lihopalníkově, kde přitažlivá mladá žena tráví prázdniny. Tyto výjevy jsou pojednány v romanticky komediálním, svádivém duchu, obohaceny groteskní Strachovou figurou téměř nevidomého mládence, ustavičně klopýtajícího po rozlehlém domě a kazícího svému kolegovovi úspěšně rozvíjené námluvy. Je jen škoda, že se tvůrci nedokázali rozhodnout, zda hodlají stvořit škádlivý erotický obrázek, politickou satiru nebo mírně absurdní hříčku o těžko napravitelném nedorozumění.

JAN JAROŠ