číslo 30
vychází 18. 7. 2005

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Neděle 31. 7. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Repríza 4. srpna, ČRo 2, 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 527

Skladatel, kapelník, služebník

Když spojenou horkostí / dvě srdce pálí dosti,/ láska tehdy omdlívá,/ potěšením rozplývá,/ duše necítí.// Když dvě překrásné tváře/ svítějí jako záře,/ potěšení takové/ duše radosti nové/ nemůže najíti.

Na místě jaroměřického zámku původně stála středověká tvrz, která byla koncem 16. století přestavěna na renesanční zámek. Do barokní podoby byl zámek přebudován za nejvýznamnějšího rodu, který vlastnil zdejší panství, QuestenberkůNěkdy ani ta nejpoctivější snaha nestačí, není-li básník políben Múzou. A o tohoto autora žádná múza nezavadila. Což by věru platilo beze zbytku, kdyby nám zůstaly pouze tyto klopýtavé a leckde se zadrhávající veršíky. Jenomže - ty veršíky, to je libreto první česky zpívané opery. Původně je v italštině napsal Ital Niccolo Blinoni, do češtiny je převedl Antonín Ferdinand Dubravius. Ve Vídeňské dvorní bibliotéce je uchovávána hudební partitura. Český text je pod italským originálem vepsán vlastní rukou autora hudby. Signatura má číslo 17 952. A skladatelovo jméno? František Václav Míča.

Zakladatelem rodové tradice se stal Mikuláš Ondřej Míča. Původně varhaník v Popovicích. (Dnes jsou Popovice součástí Jaroměřic.) Když se podruhé oženil s Marjánou, vdovou po Martinu Palsovi, kterému se říkalo Hájek, přesídlil (koncem 17. století) do města. I tam hrál na varhany. Měl pět synů, z nichž Jan účinkoval už ve vídeňské kapele Qustenberkově. Nejdůležitější je pro nás František Václav, který rovněž vstoupil do služeb hraběte z Questenberka.

Hrabě Jan Adam z Questenberka se narodil roku 1678 ve Vídni. Měl sice aristokratický titul, ale pocházel z měšťanského rodu. "Hraběte" mu udělil císař, když mu bylo osmnáct let. Za zásluhy. Ani ne tak jeho, jako spíš dědečkovy. Děda Gerhardt byl válečný dvorský rada, který prokázal cenné služby císařům Matyášovi i Ferdinandovi II. Kromě toho stál pevně za Albrechtem z Valdštejna. Dědeček Gerhardt záhy po Bílé hoře získal rozsáhlé statky včetně Jaroměřic nad Rokytnou. Snažil se sice, jak mohl, ale české prostředí mu nikdy moc neříkalo. Svůj hlavní cíl spatřoval v hromadění majetku. Jeho syn Jan Antonín měl přesně stejný cíl, ale teprve vnuk Jan Adam, který se ujal dědictví prostřednictvím poručníka ve věku osmi let, začal projevovat ještě jiné zájmy. Po ukončení studií na pražské jezuitské universitě v roce 1696, píše Jan Šmíd v knize Oživené krásy vlasti, vydal se Jan Adam na tříletou cestu Nizozemím, Francií, Anglií a Itálií a potom se usídlil v Jaroměřicích nad Rokytnou. Za Jana Adama z Questenberka se stal jaroměřický zámek jednou z nejmohutnějších staveb tohoto druhu nejen u nás, ale v celé Evropě.

V době, kdy Jan Adam ještě cestoval po světě a nikdo zdaleka netušil, co se to během příštích let v Jaroměřicích postaví, se v tomto kraji stávalo stále známější jiné jméno. Nebylo panské a nebylo německé. Znělo Míča a spolu s ním hodilo dodat: "muzikant." Výborný muzikant.

JOSEF VESELÝ