NOVÉ
ZVUKOVÉ NOSIČE
Duchovní hudba ze Supraphonu
Nová nahrávka
souboru Schola Gregoriana Pragensis nazvaná Boží majestát se vyznačuje hned
několika výjimečnostmi, které ji povyšují na významnou hudební událost. Jde
o jubilejní, už desáté CD tělesa, které se většinou zaměřuje - jak patrno z
názvu i dosavadní činnosti - na interpretaci gregoriánského chorálu, hudba
na aktuální nahrávce je ovšem polyfonií pocházející z 15. století. Pro
skladatele Petra Wilhelmi de Grudencz platí charakteristika uměleckého
vedoucího souboru Davida Ebena, že "jeho nohy jsou ještě ve středověku, ale
hlava již v renesanci". Autora odhalilo novodobé muzikologické bádání teprve
před třemi desetiletími, do té doby byl podle jména neznámý, ačkoliv jeho
skladby zněly v českých a moravských kostelích a většina díla zůstala
zachována v českých pramenech. Východiskem tvorby autora je středověký
vícehlas střední Evropy obohacený o prvky polyfonie. Ty dodávají strohé
přísnosti chorálu lahodně libozvučný charakter. Ve vícehlasých písních a
motetech má každý z hlasů svůj vlastní text. Dobovou souvislost autora s
hudebními proudy doby naznačila dramaturgie CD zařazením ukázek z děl
Guillauma Dufaye a dalších současníků. Ebenův sbor interpretuje jako vždy
čistě, s velkou pečlivostí a kázní, ale především s procítěností, která
posluchače duchovně povznáší.
Responsoria k
Velkému pátku patří k vrcholným vokálním dílům Jana Dismase Zelenky a k
nejlepším barokním zhudebněním velikonočních předloh vůbec. Doboví
skladatelé přistupovali k pašijovým obřadům s úctou a důsledně zachovávali
polyfonní logiku hlasů, Zelenka však zároveň do svých kompozic vtělil
jímavou emocionalitu, pracoval s přízvukem slov i jejich významem, na
klíčových místech spojoval hlasy do společné deklamace s barvitou harmonií.
Chlapecký sbor Boni pueri má už s interpretací sakrálních skladeb bohaté
zkušenosti (připomeňme nastudování Bachových Matoušových pašijí či Mozartova
Requiem) a také Zelenkova Responsoria znějí v jeho podání velice působivě.
CD dále obsahuje několik instrumentálních skladeb Františka Ignáce Tůmy,
zajímavých zejména tím, že do nich skladatel vtělil kompoziční prvky z
vokální tvorby (Tůma je jako vokální autor daleko známější). Znějí tu
některé podobné hudební prostředky jako v Zelenkových Responsoriích
(rétorické figury, kánonické nástupy témat, barvité disonance), ovšem v
čistě instrumentální podobě. Hraje Musica Florea, specializující se na
barokní hudbu v autentickém podání.
(ap) |