číslo 31
vychází 25. 7. 2005

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

České sklo ve Spojených státech

Brzy ráno mě před domem v New Yorku vítal uniformovaný řidič, otevřel mi dveře do černé limuzíny a beze slova mě odvezl k malému tryskáči pro nějakých deset lidí. Interiér letadla se podobal luxusní jachtě. Ostatními cestujícími v kožených křeslech byli galeristé z New Yorku, bratr nějakého senátora, sběratel skla, kurátor Metropolitního muzea a dáma z Českého centra v New Yorku. Za půl hodiny už jsme přistávali na malém letišti v třináctitisícovém Corningu, městečku ležícím na poloviční cestě z New York City k Niagarským vodopádům. Naším společným cílem bylo zahájení největší výstavy poválečného českého skla ve Spojených státech.

Ředitel muzea David Whitehouse říká, že ve druhé polovině minulého století se stará tradice českého sklářství zúročila a čeští sklářští designéři se dostali do popředí zejména díky velkým skleněným objektům. Tina Oldknow, kurátorka právě otevřené expozice českého skla 20. století s názvem Design v době protivenství, nás srovnává s nejznámějšími uměleckými skláři z Itálie a Skandinávie a objevuje, co v éře komunismu v Čechách vzniklo. Vysvětluje, že na rozdíl od malířství nebo sochařství, kde byla abstrakce potírána, ve sklářství měly experimenty zelenou a sochy a obrazy ze skla se dostávaly do světa na mezinárodní výstavy, aby tam soutěžily se Západem.

Rytec skla z Harrachova Jiří Harcuba říká, že je to sice výstava veteránů českého skla, ale má náboj a je stále inspirativní. "Pro Ameriku je to objevné v tom, že jsou to pořád současné projevy, které by mohly být vystavovány, jako by vznikly teď, a přitom je to padesát let staré."

Muzeum v Corningu má rozsáhlou kolekci českého skla z přelomového období let 1945-1980 a může jím snadno zaplnit většinu expozic. Nejkomplexnější expozicí poválečného uměleckého skla nám Američané pomáhají docenit české sklo, které v Čechách ani není na tak velké ploše kde vystavit a leží často bez povšimnutí v depozitářích muzeí v Praze, Brně, Liberci, Jablonci nad Nisou, Pardubicích, Novém Boru a Kamenickém Šenově.

"Je to vlastně nejstarší žijící generace sklářských výtvarníků, která má na svědomí obrovský boom uměleckého skla, který ovlivnil dění v tomto oboru pro celém světě," říká kurátor pražského Uměleckoprůmyslového muzea Milan Hlaviš. "Jsou tady prezentována díla desítek sklářských výtvarníků, mezi nimiž jsou taková legendární jména jako dvojice Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová nebo René Roubíček, Miluše Roubíčková, Vladimír Kopecký, Václav Cígler, Jiří Harcuba a spousta dalších."

"Mnohé vystavené předměty byly u nás posbírány v dobách komunismu a teď jsou v kolekcích v Lichtenštejnsku, Německu a ve Spojených státech. Američané poodkryli to, co nebylo dlouhá léta k vidění, a skleněné objekty vystavili s tím, co si půjčili z Čech. Některá díla mířila od sklonku 50. let z ateliérů českých výtvarníků rovnou do zahraničí, ve Spojených státech jsou k vidění poprvé a záleží také na nás, zda je uvidíme také v České republice," říká Oldřich Palata a pokračuje: "V Čechách už nikdo neví, že ti skláři v 50. a 60. letech dělali nějaké návrhy, protože ty se všechny vytratily. Sami skláři si jich tehdy nevážili a dneska se s překvapením zjišťuje, že tady v Americe je přes tři tisíce kreseb, které samy o sobě dokazují neuvěřitelný rozmach českého skla v 50. a 60. letech."

Před odletem z večerního Corningu mně newyorský galerista Douglas Heller, dlouhodobě se specializující se na české ateliérové sklo, vysvětlil, že tyto umělecké objekty se snaží získat do svých soukromých sbírek vybraná skupina bohatých a vlivných Američanů. "Nejsou to turisté, které potkáváte na ulici," řekl mi pan Heller před tím, než skupinku milovníků českého skla tryskové letadlo, podobné prezidentskému speciálu, hladce doneslo z vernisáže v Corningu zpět do New York City.

MIROSLAV KONVALINA