číslo 31
vychází 25. 7. 2005

Televize
a film

FILM

Na všechny kvalitní filmy se ceny nedostaly

Dekorace obřího narozeninového dortu, vévodící jevišti velkého sálu Thermalu při zahájení i závěrečném předávání cen na karlovarském filmovém festivalu, fungovala nejen jako připomínka kulatých čtyřicátých narozenin, stala se i symbolickým stvrzením lesku úspěšné párty. Tou totiž letošní festival vskutku byl a posunul prestiž filmových Varů zas o kus výš. Svědčí o tom mimo jiné i první ohlasy ze světa a přísliby některých producentů, že své příští projekty nabídnou nejdřív Karlovým Varům. Atraktivní festivalové menu se vyznačovalo zajímavými filmy, hojným počtem významných osobností i hvězd filmového světa - přičemž mnozí hosté ztělesňovali v jedné osobě oboje (Robert Redford, Liv Ullmannová i další), i vyšším počtem diváků. Ten ovšem do budoucna už sotva poroste dál, nezvýší-li se kapacity sálů. Jenže - tohle říkáme pokaždé, a pak to každoročně vypadá, že kina ve Varech jsou nafukovací.

Pro festival je však určující především úroveň hlavní soutěžní kategorie hraných filmů - a ta byla letos rovněž velmi slušná. Na některé vskutku kvalitní tituly - většina zároveň oslovila i diváky - se ceny nedostaly, byť by je mnozí (patrně i porotci) rádi viděli v seznamu oceněných. Jenže statutárních cen je jako šafránu, i když v jednom případě byly právem zdvojeny (cena za mužský herecký výkon pro Luca Zingarettiho, hlavního představitele italského filmu Za bílého dne a Uri Gavriela za výkon v izraelské Takové krásné zemi). Opomenutí, či spíše nedostatek cen poněkud narovnala cena diváků kanadskému snímku Můj život s otcem, nebo ocenění poroty filmových novinářů Fipresci přisouzené dánskému Číňanu. Mírná nespokojenost, že na ten či onen film se nedostalo, svědčí především o vzácné vyrovnanosti soutěže. A tak můžeme sice litovat, že mezi oceněnými není třeba Šulíkův Sluneční stát, dánský, německý, slovinský či maďarský film (např. za mužský herecký výkon pro Jana Nowického), ale vcelku převládá uspokojení.

Soutěžní filmy svébytně představily silná a bolavá témata doby. O trápení s vnější i vnitřní odlišností a z toho plynoucích problémech života emigranta v cizí zemi vypovídaly Číňan, německý film V cizí kůži i izraelská Taková krásná země; o stýkání i potýkání generací v mikroklimatu rodiny Můj život s otcem a japonská Večeře u Noriko; o partnerském odcizování i sbližování slovinské Ladění (v hlavní roli s výtečnou Natašou Burger, známou z Hřebejkova Horem pádem). Pro témata soutěžních snímků lze však zvolit i jiné pojítko: sešlo se tu několik děl o reálných osobnostech a událostech: Márta Mészárosová ztvárnila v Nepohřbeném muži poslední léta života Imre Nagye, revolučního premiéra povstaleckého Maďarska v roce 1956; tragický osud sicilského kněze Giuseppe Puglisiho se stal předlohou filmu Roberta Faenza Za bílého dne; podivínského naivního malíře lemkovského (rusínského) původu Nikifora Krynického představil polský snímek Krzysztofa Krauzeho Můj Nikifor, držitel Křišťálového globu (získal i Cenu za režii a ženská představitelka titulní role, osmdesátiletá polská herečka Krystyna Feldmannová, cenu za mužský herecký výkon). Také generál Serov z ruského Řidiče pro Věru Pavla Čuchraje je reálnou postavou.

Čtrnáct soutěžních snímků na karlovarském festivalu tvořilo důstojný protějšek k dlouhé řádce aktuálních světových filmových "hitů", nositelů cen z jiných festivalů i k zajímavým snímkům z dalších programových sekcí festivalu.

AGÁTA PILÁTOVÁ