číslo 31
vychází 25. 7. 2005

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Pondělí 1. 8. 2005 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 20.00 hodin

Léto s Marií Callasovou (1/5)

Vincenzo Bellini: Norma

Maria CallasPo dramaturgicky úspěšném loňském Létu s Mariem del Monacem připravila Redakce vážné hudby ČRo 3 - Vltava na letošní léto pro své posluchače v pěti srpnových pondělcích setkání s Marií Callasovou. Průvodci jednotlivými večery vám budou Libor Dřevikovský a Bohuslav Vítek. Výběr oper byl volen tak, aby si bylo možno přiblížit Marii Callasovou v rozdílných pěveckých stylech a úlohách, které zvládala s obdivuhodnou samozřejmostí. Norma je role vznešené a hrdé druidské kněžky, v jejímž pěveckém partu se spojuje koloraturní zpěv s vypjatým dramatismem. Kurtizána Violetta Valéry z Traviaty (G. Verdi) je naopak smyslná žena, která je v rozkvětu života stižena smrtelným onemocněním. Rosina v Lazebníku sevillském (G. Rossini) má být lehce naivní dívka, které osud přivane do cesty nápadníka hraběte Almavivu. V podání Marie Callasové dostává Rosina nový obrys: spojení dívčí naivnosti se ženskou protřelostí. Pouliční zpěvačka Gioconda (A. Ponchielli) pro záchranu své matky a své cti se sama obětuje. A Floria Tosca (G. Puccini), operní zpěvačka, je chvílemi zvláštní reflexí samotné Marie Callasové.

Norma Vincenza Belliniho (1801-1835), kterou cyklus zahájíme, byla jednou z nejvíce zpívaných a velmi efektních rolí Marie Callasové. V letech 1948-1965 ji na jevištích ztvárnila v 92 představeních. Po hudební stránce je Norma náročnou pěveckou partií, neboť představuje jeden z belcantových vrcholů: pěvkyně zde musí zvládnout vedle virtuózního koloraturního zpěvu i náročné širokodeché melodie v pomalém tempu. Celkem je dochováno jedenáct zvukových záznamů Belliniho Normy s Marií Callasovou ať už se jedná o celou operu, anebo jenom o jednotlivé pasáže. Studiový snímek z roku 1960 je druhým operním kompletem Normy, kterou Callasová natočila pro toto vydavatelství. V době vzniku nahrávky čelila kritickým připomínkám a konfrontacím se svými dřívějšími snímky této opery, avšak osobně se domnívám, že právě tato Norma z roku 1960 zastihuje Callasovou na vrcholu jejího pěvecko-dramatického umění. Další devizou snímku jsou znamenité pěvecké výkony dalších protagonistů: tenoristy Franca Corelliho v roli římského prokonzula Polliuta a mezzosopranistky Christy Ludwigové v úloze galské kněžky Adalgisy. Celek je rámován přímo vzorovým hudebním nastudováním legendárního dirigenta milánské La Scaly Tullia Serafina, které se vyznačuje velkým citem pro tempa a vyváženosti vokálně-instrumentálního zvuku opery.

LIBOR DŘEVIKOVSKÝ