číslo 31
vychází 25. 7. 2005

Zpět na obsah         

Tipy ČRo

Sobota 6. 8. 2005 Český rozhlas 3 - VLTAVA - 20.00 hodin

Bizetův Ivan Hrozný

Opera o pěti dějstvích Ivan IV., kterou zkomponoval Georges Bizet na libreto Francoise Hippolyta Leroye a Henriho Trianona, za skladatelova života nebyla uvedena. Měla premiéru až po II. světové válce na zámku Mühringen u Württembergu v roce 1946.

Georges BizetRuský car Ivan IV. Vasiljevič zvaný Ivan Hrozný se narodil 25. srpna. 1530 v Moskvě, takže letos si připomínáme 475 let od jeho narození. Už ve svých třech letech byl velkoknížetem moskevským a v sedmnácti ruským carem. Třebaže byl typickým krutovládcem, lze ho považovat za dobově velmi osvíceného panovníka. Zasloužil se o reformy soudnictví a státní správy, úspěchy slavil v zahraniční politice. Dobyl Kazaňského chanátu, Astrachaně a části Sibiře, na druhé straně vedl neúspěšnou válku s Polskem a Švédskem o Livonsko. Za cenu nelítostného pronásledování šlechty upevnil carský absolutismus. Navázal obchodní styky s Anglií, založil v Moskvě první ruskou tiskárnu.

Z historických pramenů vyplývá, že francouzský skladatel Georges Bizet začal intenzivně pracovat na zhudebňování libreta Ivana IV. v zimě 1862 pro zamýšlenou premiéru v Baden Badenu. Původně chtěl příběh z ruských dějin zhudebnit Charles Gounod, ale od myšlenky upustil. Badenská premiéra se nikdy nekonala a Bizet začal vyjednávat s impresáriem Léonem Carvalho, zda by se dokončovaná zpěvohra nemohla uvést v pařížském Théatre Lyrique. Ale ani tento záměr se neuskutečnil. Rukopis díla se v roce 1929 dostal do archivu Pařížské konzervatoře.

Jde vlastně o Bizetovo nejrozměrnější dílo, vytvořené ve stylu Meyerbeerových oper pro široké obsazení a velký orchestr. Děj je zasazen na Kavkaz a do Kremlu 16. století. Nepřátelství mezi kavkazskými Čerkesy a Rusy i rozpory různých kremelských frakcí bylo ještě více rozdmýcháno sňatkem cara Ivana IV. s Marií, dcerou kavkazského vladaře. Už podle vyprávění je patrné, že libreto je dosti komplikované. Není tu nouze o intriky, usurpátorství, odplatu, sliby věrnosti národu i rodině a další vlastnosti, které plně vyhovovaly zažitému klišé velké francouzské opery. Pozdější autor Carmen odpověděl na tento úkol svou obvyklou hýřivostí hudebních nápadů. Na druhé straně nalezneme zde i scény povrchní nebo dost sentimentální. Některé pasáže pak využil skladatel do svých pozdějších hudebně dramatických prací.

IVAN RUML