Neděle 7. 8. 2005 Český
rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Repríza 11. srpna, ČRo 2, 14.30
TOULKY ČESKOU
MINULOSTÍ - 528
Marie Terezie Walburga
Amálie Kristina - prostě Rézi
Někdy v
horké srpnové noci... Nebo možná v příjemně chladivém ránu... Ono se to
ovšem mohlo stát klidně třeba i v pravé poledne... Každopádně však uprostřed
srpna roku 1716 došlo k splynutí dvou Nejjasnějších pohlavních buněk neboli
gamet, z nichž se začala rýhovat Nejšlechetnější zygota. Za devět
kalendářních měsíců - 13. května 1717 - se v hlavním městě Vídni narodila a
byla pokřtěna vodou z řeky Jordánu Marie Terezie Walburga Amálie Kristina.
Říkalo
se jí princezna Rézi (anebo také Reserl). A byla krásná. Vyrostla v
modrookou blondýnku s jemnou bělostnou pletí a s vysokou ztepilou postavou.
Kromě toho se vyznačovala obdivuhodným zdravím a temperamentem. I když
vyloženou krasavicí nebyla, půvab Marii Terezii nechyběl. Její kouzlo,
vyzařující z portrétu, který vznikl, když jí bylo třináct let, by jí mohla
závidět leckterá současná modelka. Pravda, Rézi poměrně brzy nato zesílila,
její štíhlá postava se posléze zaoblila, mladistvý pel byl vystřídán
zralostí snad předčasnou, jenže nebylo se čemu divit. Počátkem dvacátého
roku svého života tato Habsburkovna rok co rok takřka čtvrt století rodila.
Rézi se věnovala hudbě, zpěvu, divadlu, malbě a studiu cizích jazyků. Její
nevázaná radost ze života z ní učinila nadšenou tanečnici a účastnici všech
dvorních plesů a slavností. Budoucí císařovna a česka královna plynně
mluvila italsky, německy, francouzsky a slušně ovládala i španělštinu a
latinu. Její výchova a vzdělávání však nebyly v žádném případě vedeny k
převzetí královského majestátu. Její otec ji zásadně nepřipouštěl ke
státnickému a dynastickému rozhodování. Ze všech jejích zálib a vloh se
zřejmě nejvíce prosadila hudba. Kromě toho byla mimořádně prakticky
založená. Podle tvrzení své komorné se vyznačovala mimořádnou otužilostí.
Dokonce i v zimě bylo okno její pracovny v Hofburku otevřené a vítr
častokrát nafoukal na listiny sníh.
Na
samém začátku její takřka románové lásky však nebylo rakouské hlavní město,
nýbrž středisko české provincie - Praha. Mezi hosty pozvanými k poněkud
pozdní slavnostní korunovaci Karla VI. na českého krále 5. září roku 1723 se
objevil i mladý lotrinský následník František Štěpán. Císař ho pozval, aby
si ani ne patnáctiletého prince tak nějak diskrétně obhlídl. Rézince bylo
sice teprve šest, ale císař myslel v perspektivě. A v politice se musí
myslet dopředu. Mladičký František Štěpán dostal na cestu do Prahy kromě
bezpočtu módních oděvů, stříbrného nádobí a studijní knihovny i veletucet
párů bílých rukavic - bez těch se u habsburského dvora nedalo ani zaťukat na
dveře, natož přijít k tabuli. Upjatým španělským manýrám nebyl svobodomyslně
vychovaný princ příliš nakloněn. Kupodivu však právě nedostatky v noblese mu
nejen byly odpuštěny, ale jako by se jim podařilo provětrat dusný vzduch a
zajistily mu v císařské rodině vřelé přijetí. S Rézinkou uměl František
dovádět tak spontánně, že k němu přilnula jako k vzácnému tvorovi, schopnému
hrát si.
JOSEF
VESELÝ |