číslo 32
vychází 1. 8. 2005

Rozhlasová publicistika

FONOGRAM

V dokončení profilu polské gramofonové společnosti Syrena si přiblížíme její činnost ve dvacátých a třicátých letech minulého století a seznámíme se i s okolnostmi jejího definitivního zániku počátkem padesátých let minulého století.

Syrena Record (II.)

Před odjezdem na dovolenou předal ředitel Feigenbaum vedení firmy svému partnerovi Ludwiku Grüdigerovi. Protože mezitím vypukla první světová válka a Feigenbaum se nemohl do Polska vrátit, usídlil se v Curychu. Se svou firmou však zůstával v kontaktu a nechával se informovat o její finanční situaci i o veškerých případných problémech.

Během prvního válečného roku se v továrně vyrábělo zařízení na stříhání ostnatého drátu pro ruskou armádu. V roce 1915, když Varšavu obsadila německá vojska, začaly německé úřady ve velkém konfiskovat zásoby šelaku a dalších surovin potřebných pro výrobu gramodesek. (Šelak se dal použít při výrobě munice, izolačních materiálů nebo též k leštění kovových přezek armádní výstroje a výzbroje.) Feigenbaum proti těmto nezákonným krokům protestoval a podařilo se mu právní cestou docílit navrácení asi dvou tun šelaku, z něhož nechal koncem roku 1915 nalisovat na gramodesky několik málo titulů s vlasteneckým obsahem. O něco později se mu podařilo vylisovat v omezeném množství ještě snímky populární hudby, poté byla výroba v továrně až do konce války úplně zastavena.

Po roce 1918 došlo k výrazné proměně struktury polského gramofonového průmyslu, a to především v důsledku ztráty obrovských ruských trhů a úplného přerušení obchodních vztahů s touto zemí. Z bezprostředně poválečného období se o činnosti firmy Syrena Record nedochovaly žádné záznamy. Po roce 1921 se v továrně - podobně jako v jiných gramofonových závodech v Evropě - v omezeném počtu lisovaly gramodesky z předválečných matric. Vzhledem k tomu, že do zprovoznění zastaralého výrobního zařízení by bylo třeba okamžitě investovat velké finanční částky, rozhodl ředitel Feigenbaum, že zatím budou v prostorách závodu montovány gramofonové přístroje z dovážených dílů. Tato činnost měla firmě umožnit opět se připomenout na trhu a případně i dosáhnout mírného zisku.

Finančně dostal firmu Syrena Record definitivně nad vodu až rychle se rozvíjející polský rozhlasový průmysl, který ve svých počátcích potřeboval pro své vysílání - k vyplnění mezer mezi živým vysíláním - značné množství gramodesek s hudebními nahrávkami. V roce 1924 se již výroba gramodesek začala pomalu rozbíhat a na gramodesky s etiketou Syrena byly poprvé lisovány i snímky domácích i zahraničních tanečních orchestrů. Z domácích souborů, jež měly v repertoáru i moderní tance, jmenujme například nahrávky tanečního orchestru Artur Gold & Jerzy Petersburski, souboru Orkiestra taneczna "Syrena Record" řízeného kapelníkem Henrykem Goldem (bratrem Artura) nebo Orkiestra do taňca kapelníka Zygmunta Wiehlera. Ze zahraničních tanečních orchestrů nacházíme již v roce 1925 na gramodeskách značky Syrena například nahrávky londýnského orchestru Sonora Band nebo amerických souborů Sama Lanina, Lou Golda, Bena Selvina a četných dalších.

Celosvětový nástup elektrického způsobu nahrávání v polovině dvacátých let si vynutil výstavbu nového nahrávacího studia a lisovny. První elektricky natočené snímky vznikly v novém studiu Syrena Record Company v roce 1929. Tato firma byla také první v Polsku, která instalovala studiové zařízení pro záznam filmového zvuku - první polský zvukový film byl natočený právě pomocí této aparatury a přišel na plátna kin v roce 1930 (jmenoval se Morálka paní Dulské).

Od počátku dvacátých let se exportní aktivity firmy Syrena zaměřovaly hlavně na Německo - pro tamní trh byly určené hlavně reedice předválečných nahrávek ruských operních pěvců a cikánských romancí, případně snímky v hebrejštině a jidiš na etiketě Sirena s německým textem. Tržby za tyto desky činily počátkem dvacátých let hlavní zdroj příjmů firmy. Koncem dvacátých let, kdy Syrena již definitivně vybředla z finančních potíží, začala ve velkém dovážet módní snímky americké taneční hudby, které vydávala na světle modré etiketě Sirena American Record obsahující dodatek Recorded in U.S.A. Na základě licenčních dohod s dalšími světovými gramofonovými společnostmi vycházely ve třicátých letech na etiketě Syrena i nahrávky z produkce například argentinských, anglických a francouzských gramofonových firem.

Poslední katalog gramodesek značky Syrena vyšel v létě roku 1939. Gramodesky připravené ve firemním skladu k uvedení na trh v září téhož roku se ale již na pultech obchodů neobjevily - ústředí firmy Syrena totiž bylo při prvním bombardování Varšavy německou Luftwaffe kompletně zničeno a veškeré strojní vybavení továrny krátce po obsazení Varšavy německými vojsky zkonfiskováno. Během varšavského povstání v roce 1944 spadla část čelní stěny administrativní budovy továrny, nicméně výrobní haly zkáze unikly a po válce sloužily jako prostory pro několik různých firem. O několik let později byla ovšem celá továrna stržena, aby se uvolnil prostor pro stavbu Paláce vědy a kultury, Stalinova daru sovětského lidu Varšavě.

V letech druhé světové války byly na různých místech světa lisovány kopie některých gramodesek značky Syrena. V Londýně je v roce 1942 vyráběla společnost British-Polish Recording a kopie z těchto kopií pak lisovala ještě v roce 1944 sovětská gramofonová firma Aprelevski závod pro příslušníky polských jednotek na východní frontě. Nacisté zase použili některé matrice Syreny pro výrobu gramodesek v rámci akce "Pomoc YMCA válečným zajatcům" a nechali je posílat do zajateckých táborů.

Gramodesky značky Syrena dominovaly do konce třicátých let minulého století domácímu trhu - stěží by se našla jediná polská domácnost, která by si někdy nekoupila alespoň několik desek této značky. I když drtivá část natočeného repertoáru sloužila k zábavě širokých vrstev obyvatelstva a tyto desky byly vydávány především z čistě komerčních důvodů (v tomto přístupu se ale firma Syrena nijak nelišila od jiných dobových gramofonových firem), nalezneme v katalozích gramodesek s touto etiketou i četné snímky vysoké umělecké hodnoty, které nevyšly za gramodeskách žádných jiných značek. A pokud na nich nenacházíme jména některých světově proslulých umělců polského původu (jako byli například I. J. Paderewski, A. Rubinstein, J. Kiepura či B. Hubermann), pak je to pouze proto, že tito umělci se většinu svého života zdržovali v zahraničí a nahrávali své snímky na základě exkluzivních smluv pro největší gramofonové firmy světa.

GABRIEL GÖSSEL, goessel@volny.cz

Obrazové materiály archiv Tomasz Lerski