číslo 32
vychází 1. 8. 2005

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 8. 8. 2005 ČT 1 - 19.00 hodin

SOSáci chtějí předcházet dětským úrazům

Sedmidílný animovaný seriál SOSáci, vysílaný v rámci Večerníčku, chce předcházet úrazům u dětí. Spojil přitom příjemné s užitečným a přidal chvályhodné: kreslené příběhy ukazují dětem i rodičům, jak úrazům předcházet a jak podat první pomoc; projekt k nám navíc přichází v době, kdy český animovaný film neprožívá zrovna období rozkvětu a mnozí si stěžují na skutečnost, že omezována je i výroba animovaných Večerníčků. Dík v této souvislosti patří Všeobecné zdravotní pojišťovně, která televizní cyklus financuje. Jistě ví, proč - úrazy jsou ve vyspělých zemích nejčastější příčinou úmrtnosti dětí starších jednoho roku; v České republice zemře následkem úrazu ročně asi 250 dětí. Počet úrazů, které nekončí úmrtím, je ovšem daleko vyšší a řada pacientů trpí jejich následky po zbytek života. Animace, jako formát který pracuje s nadsázkou, umožňuje zobrazit nejrůznější typy nebezpečných situací, aniž by se u jejich sledování děti bály.

Napínavé výpravy Saši, Ondry a Sama do virtuální krajiny dobrodružství, kam je provází jejich kamarád zajíc, jsou gradovány k nehodě, aby vzápětí následovala konkrétní informace, jak bylo možné úrazu předejít a jaké úkony první pomoci mohou děti uplatnit. Na vodě, na horách, při cyklistice, na koncertě, v kuchyni - tam všude budou malí i velcí diváci provázet čtveřici hrdinů seriálu. Určitě se všichni dívejte; sami tvůrci byli překvapeni, kolik toho o první pomoci nevěděli! A ruku na srdce: kolik toho víme my?

Seriál namluvila originální herečka a zpěvačka Lenka Vychodilová. Kdo ji zná, ví, na co se může těšit; režisérka Milada Sukdoláková jí tuto roli jistě nesvěřila náhodou. SOSáci si vyžádali dva roky usilovné práce, kdy se všichni zúčastnění natolik sžili s postavičkami, že se o jejich vývoji neustále i na dálku informovali. A jejich postavy je "za odměnu" přerostly. "Zajíc, který s šarmem sobě vlastním řeší nejrůznější katastrofy (které ovšem často sám zaviní) si například sám určoval, jak se bude tvářit a co bude dělat. Já jsem se mu jen podřizovala," komentuje to animátorka Alena Meissnerová.

(top)

Úterý 9. 8. 2005 NOVA - 23.20 hodin

Oběšenec

Detektiv Nick Roos je nasazen na případ sériového vraha, který před každou vraždou mučí své oběti bizarní variací na starou slovní hru zvanou Oběšenec. Jedna z prvních obětí byla nalezena v domě doktorky Grace Mitchellové, zámožné ženy, jejíž kariéra psychiatra byla narušena osobním skandálem. Měla pletku s jedním svým pacientem, který nakonec spáchal sebevraždu. Nick Roos zjistí, že nález první oběti v domě doktorky Mitchellové nebyl náhodný. Také další oběti byly jejími kolegy, přáteli nebo měly k doktorce nějakou vazbu.

Režie Ken Girotti. Hrají Lou Diamond Phillips, Mädchen Amick, Mark Wilson, Vince Corazza, Robert Haley a další.

Středa 10. 8. 2005 PRIMA - 21.50 hodin

48 hodin v Paříži

Doktor Richard Walker přijíždí s manželkou Sondrou do Paříže na chirurgický kongres. Naposledy spolu byli v Paříži na svatební cestě, a tak se těší, že tu opět stráví několik příjemných dní. Po ubytování v luxusním hotelu zjistí, že Sondře kdosi na letišti vyměnil kufr. Když je doktor Walker ve sprše, jeho manželku někdo volá z hotelové haly. Sondra odchází a od té chvíle jako by se po ní slehla zem...

Režie Roman Polanski. Hrají Harrison Ford, Betty Buckleyová, John Mahoney, Jimmie ray Weeks, Yorgo Voyagis a další.

Čtvrtek 11. 8. 2005 ČT 2 - 22.15 hodin

Jen násilím ubráníme náš svět

Násilí, v krajním případně i sebezáhubné, asi podřimuje v každém člověku: stačí vhodné podmínky, aby se znenadání vylilo. Pokud nesledovalo obohacení, zpravidla se pojilo s nasměrováním na toho, kdo se nějakým způsobem lišil a již tím vadil - rasovou příslušností, vyznávanými hodnotami, chováním, náboženstvím, prostě čímkoli, třeba i vzhledem. Nejděsivější případy nastávaly tehdy, když ani odlišnost již nebyla zapotřebí, násilníkům se jednoduše líbilo už samotné páchání násilností. Na tento rys průkopnicky upozornil již před více než třiceti lety Stanley Kubrick v Mechanickém pomeranči. Málokterý tvůrce jej později následoval: pro jistotu byla přikládána berlička, osvětlující, že dotyčný násilník patří mezi nějaká extrémní hnutí, třeba mezi neonacisty nebo skiny. Tak je tomu rovněž v australském filmu Romper Stomper.

Vznikl již počátkem 90. let a okamžitě si získal vášnivé příznivce i odpůrce. Zpodobňuje totiž ranařskou partu, která nemůže snést, že do její milované bělošské společnosti proniká čím dál více vietnamských přistěhovalců. Velké diskuse vyvolalo nebývale otevřené zobrazení brutálních bitek, pro něž režisér Geoffrey Wright nehledal žádné změkčení. Kvůli šokujícímu naturalismu se tento film nesměl v některý zemích ani promítat. U nás jsme jej mohli s notným zpožděním spatřit jen na videu - a to zřejmě jen díky tomu, že Russell Crowe, jenž tu ztělesňuje hlavního násilníka, zpola ohavného, zpola charismatického, mezitím dosáhl mezinárodní popularity.

Romper Stomper (zvolený název vychází z dětské říkánky) ještě neupřednostňuje sociální motivace, nehledá kořeny agrese v dlouhodobé frustraci, v hledání obětního beránka za vlastní selhávání, jak je tomu v některých pozdějších filmech. Pohnutky jsou tu ideálně průzračné, někdy pramení v rodinném prostředí, které je nějakýnm způsobem svazující (třeba v případě dívky z dobře situované rodiny, která se ke skupině přidá). Jedno je ovšem nesporné: podařilo se navodit ohromivou sugestivitu, která stěží někoho nechá lhostejným.

(jš)

Pátek 12. 8. 2005 ČT 2 - 20.00 hodin

Bláznivé pátrání hromotluka a zmatkáře

V 80. letech vznikla ve Francie absurdně protikladná dvojice - na jedné straně flegmatický hromotluk Gérard Depardieu, na druhé postavou drobnější zmatkář Pierre Richard. Přesto se báječně doplňovali: také Depardieu zvládal komediální nadsázku, aniž by se musel pitvořit.

Prvním a asi nejzdařilejším společným dílem byla dobrodružná komedie Kopyto. Vychází z jednoduchého nápadu: nevyzpytatelnou smolařku, která se kdesi v Jižní Americe ztratila, dokáže vystopovat jen člověk podobně (in)disponovaný. Tak se stane, že ke zdrsnělému detektivu, jenž ji má vypátrat, je přiřazen na výpomoc podobný neskutečný smolař. Dívčin otec, bohatý magnát, přijal totiž radu podnikového psychologa, že totéž, co se přihodilo jeho dceři, se téměř zákonitě musí přihodit i onomu muži. Svérázní pátrači zjistí, že podobné nehody, které jim znepříjemňují život, opravdu provázely jakousi dívku, která později zmizela. Dokonce vypátrají bandu obchodující s děvčaty, ale stopa vede ještě dál - při transportu letadlo totiž spadlo a dívka se tudíž nachází někde v bezedné divočině.

Režisér Francis Veber splétá vyprávění obratně, byť využívá situačních gagů známých již z němé éry, ale podívaná je to příjemná. Přehledně a s maximální působivostí buduje rozdíly mezi oběma hrdiny. Zbrklý Richardův poděs občas propadá dojmu, že celé pátrání sám řídí, neboť netuší, proč byl vybrán. Depardieuovu detektivu věříme, že v případě potřeby vládne tvrdou pěstí. A oba se báječně shodnou jak v rovině nenápadných hříček (detektiv se občas děsí smůly, kterou jeho společník kolem sebe šíří - hned na začátku mu chce připálit cigaretu a málem mu zapálí celý oblek), tak v rovině vtipných průpovídek. Bláznivé situace jsou dobře vypointovány, řetězce ztřeštěných příhod se podrobují přísně logické souvztažnosti. Nechybí ani roztomile morbidní humor. Když nebožáku, který se jako jediný zachránil z osady, která nevysvětlitelně lehla popelem, ukaží fotku hledané dívky, muž jen v děsu vytřeští oči a jme se vydávat bojácné skřeky.

JAN JAROŠ

Sobota 13. 8. 2005 ČT 1 - 23.55 hodin

Nechoďte do lesa, pokud prší a je tma

Hororová mystifikace Záhada Blair Witch vznikla jako typický nízkorozpočtový film. Tváří se, jako kdyby vznikla dodatečným sestřihem nezpracovaného materiálu, který natočila trojice kamarádů předtím, než tajemně a beze stopy zmizela. Zůstaly po nich jen obrazové a zvukové záznamy, které každým okamžikem navozují dojem ryze amatérského původu. Snadno postřehneme jak neurovnané obrazové kompozice navíc roztřesené chůzí, tak v jakoby náhodném záznamu stále vznětlivější hádky, jimiž se jednotliví aktéři vyslovují k právě probíhajícím událostem. Černobílý obraz z klasické 16 mm kamery se střídá s barevným videozáznamem.

Záhada Blair Witch vypráví o třech studentech, kteří se vypraví do jakéhosi odlehlého městečka, kde se snad má vyskytovat čarodějnice. Nejprve zpovídají místní občany (jejich výpovědi přímo do kamery tvoří jakýsi anketový soubor, uvádějící vlastní výpravu do okolních lesů), kteří se zmiňují o působení zla, o masovém vrahu, o ztrácejících se dětech. Je ovšem příznačné, že od počátku se film přidržuje možného dvojznačného výkladu, nikdy se vlastně neobjasní, co se vlastně událo.

Hrdinové se tváří v tvář s ničím nadpřirozeným nesetkají, byť znepokojivé náznaky takový výklad dovolují. Trojici kamarádů však doopravdy někdo (či něco) pronásleduje a usiluje o jejich život, jak z "dochovaných" záznamů vyplývá. Avšak kromě stupňujících se hrozeb přicházejících zvenčí se autoři především soustředí na psychické rozpoložení svých hrdinů, kteří stále zřetelněji propadají hysterii, jsouce paralyzováni strachem, nepřízní počasí i traumatizujím vědomím, že zabloudili a navíc ztratili mapu, podle níž by se mohli orientovat.

Film lze odečítat i jako zprostředkování mysli vyděšené abnormálními jevy, které lidský rozum není schopen - aspoň v dané situaci - dešifrovat. Hádky mezi jednotlivými protagonisty jsou nasnímány se značnou sugestivitou, stejně jako je postižena fascinace filmařinou, zejména u Heather: za všech okolností nechává běžet kameru, v nočních pasážích někdy slyšíme jen zvukový záznam při zcela zatmělém obraze.

Film nepochybně patří mezi zdařilá díla navozující pocit nejistoty. Princip mystifikace se nikdy nepřiznává, "autentičnost" umocňuje i naprázdno běžící kamera, jež jako němý svědek (příznačně mimo obraz) dokládá tragický osud celé výpravy. Postup to ovšem nijak objevný: už Občan Kane používal tyto principy (životopis hrdiny se ukáže být "jakoby" předváděným dokumentem), totožné řešení včetně dodržení mystifikace a přijetí filmového záznamu jako základního zdroje nalezneme v syrovém belgickém snímku Také u vás se to může stát.

JAN JAROŠ

Neděle 14. 8. 2005 ČT 2 - 21.30 hodin

Kumštýři na dlažbě

Dokument sleduje několik umělců, kteří vystupují na pražské "královské cestě" od Prašné brány až po Karlův most. Zachycuje ukázky z jejich vystoupení - včetně světového rekordu v polykání mečů, ale dává nám nahlédnout také do toho, co taková produkce obnáší. Že totiž nejde o žádné žebrání, ale profesionální činnost často na vysoké úrovni. A máme možnost nahlédnout malinko i do soukromí lidí, kteří si pouličními produkcemi přivydělávají, nebo se jimi živí. Plejáda umělců je zvolena pestře. Je tu chromý polykač mečů, klavírista, loutkář i jazzová kapela.