číslo 32
vychází 1. 8. 2005

Tipy ČRo

Neděle 14. 8. 2005 Český rozhlas 2 - PRAHA - 8.05
Rrepríza 18. srpna, ČRo 2, 14.30

TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 529

Marie Terezie, první žena na trůně

Dědička trůnu Marie Terezie, kolem které probíhal rej námluv, žila až doposud ve stínu svého otce a jeho velkých plánů. Spolu s císařskou rodinou střídala zimní pobyt v Hofburku ve Vídni a letní v letohrádku Nová Favorita na vídeňském předměstí Wiedenu. Hofburk měl tenkrát daleko k reprezentativnímu vzhledu Versailles. Plány velkých úprav se uskutečňovaly jenom pomalu. Hrad byl situován uprostřed Vídně a byl to shluk budov z různých historických epoch - nejstarší pamatovaly ještě Přemysla Otakara II. a jeho rakouské výboje. Vnitřní vybavení bylo chudé, pokojíky malé a stísněné. Vliv církve připomínala ustavičná přítomnost kněží, zvláště jezuitů, a nespočetné křížky a sošky svatých, rozmístěné po chodbách a místnostech hradu.

Ženich Marie Terezie se jmenoval František Štěpán a byl o devět let starší než nevěsta. Co o něm víme? Zdrojem našich informací je deník císaře Karla VI.: Lotrinský princ je pohledný, dobře rostlý a mluví způsobně německy. A na jiném místě stručná poznámka: Vévoda opět tu, mluveno s ním málo, kvůli Uhrám. Šperk deníkové literatury to právě není. Trochu obsažnější je diskrétní referát, zaslaný pruským vyslancem ve Vídni jeho králi do Berlína: František Štěpán je spíše zavalitý, ale nikoli přespříliš. Jinak je dobře rostlý, i když držení těla je poněkud nedbalé. Jeho chování je naprosto nenucené, což ho odlišuje od císaře Karla VI. Je nepřítelem jakékoli etikety a z jeho osoby vůbec nevyzařuje vážnost úřadu, který zastává. V drobných třenicích s Marií Terezií je vždy tím, kdo ustoupí. To už ti dva byli zasnoubeni, ale ruka v rukávě ještě zdaleka nebyla. Když se František Štěpán musel vzdálit z Vídně, aby ve své vlasti převzal vládu za právě zemřelého otce (Marii Terezii bylo právě dvanáct let), využil jeho nepřítomnosti k rozmanitým intrikám stařec v roli šedé eminence, princ Savojský. Ten starý brach vemlouval císaři nápad provdat Rézi za pruského následníka. Leč neuspěl. A tak tedy vytáhl z rukávu další eso - saského prince. Ve svém "tanečním pořádku" měl i bavorského následníka Maxmiliána, a dost možná, že by přivítal i ze Španělska nabízenou ruku duševně méněcenného dona Carlose, jenom aby odvrátil ten neziskový a defenzivní plán s lotrinským "pánem z Nemanic".

Svatba se nakonec přece jen konala: ve Vídni roku 1736. Devatenáctiletou princeznu Marii Terezii, ztepilou a ohnivou modrookou blondýnku, si František Lotrinský vzal v osmadvaceti letech. Ta svatba byla z lásky. Rézinka milovala svého prince od dětství, když v něm viděla hrdinu z pohádky, a nepřestala v něm vidět hrdinu ani ve zralém věku, ba ani jako vdova, ačkoli selhával jako voják, jako státník, jako politik, a časem i jako věrný manžel.

JOSEF VESELÝ