číslo 33
vychází 8. 8. 2005

Názory, komentáře

JAK TO VIDÍ RUDOLF KŘESŤAN

Z autorova cyklu fejetonů na vlnách Českého rozhlasu 3 - Vltava

Pátrání po Kotěhůlkách

Všude byl, všechno zná... Určitě i vy máte zkušenost s těmito týpky. Člověk takového druhu se nás snaží omráčit barvitým a zavalujícím vyprávěním, kolik zemí na světě už viděl - heč! Když se začne okázale chlubit, co všechno "scestoval", není od věci ho proklepnout otázkou, zda byl taky v Kotěhůlkách.

To je exotický cíl! Jak by ne, když tam zatím ještě nikdo nebyl. Nevěříte? Vy jste tam snad byli?

Arktidu i Antarktidu najdeme na mapě hravě, Kotěhůlky ne. Přitom se domníváme, že není nic dostupnějšího než právě ony. Staly se běžně užívaným symbolem pro zastrčenou obec, kde dávají lišky dobrou noc. Vždycky jsem si myslel, že někde musí existovat. Podobně jako existují Prčice, kam býváme občas posíláni. Ty lze na mapě nalézt spolehlivě. Zač je v Pardubicích perník, to můžeme zjistit dotazem v reálných Pardubicích. Ale kde se nacházejí Kotěhůlky?

Vyvinul jsem nemalou snahu, abych je vystopoval. Jenže skutek utek. A to navzdory skutečnosti, že jsem okem projížděl i rejstříky velmi podrobných zeměpisných atlasů.

Posléze jsem se pro pomoc obrátil na Ústav pro jazyk český. Doufal jsem, že tam by snad mohli vědět o pupeční šňůře, která spojuje symbolické kotěhůlkovské vyjádření s nějakým konkrétním místem. Byl jsem vyveden z omylu. Hana Chmelíková z jazykové poradny mi dala vědět v podrobné a zasvěcené odpovědi, že navzdory pátrání v místopisných i etymologických příručkách se jí nepodařilo takovou obec najít. Ani po konzultaci s kolegy s onomastického úseku. Dodala, že žádný takový název obce neobsahují ani slovníky frazeologie a idiomatiky.

Tonoucí se stébla chytá: upnul jsem se k pisatelčině větě, v níž bylo uvedeno, že požádala o doplňující odpověď ještě dialektologické oddělení v Brně. Pořád jsem ještě doufal, že detektivní hledání může přinést výsledek. Vzápětí se však ukázalo, že i brněnské pátrání bylo bezvýsledné.

Nezbývá mi než smířit se s tím, že jestli někdy Kotěhůlky existovaly, zanikly podobně jako bájná Atlantida. O té napsal Vítězslav Nezval básnické drama s názvem Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou. Představení jsem viděl kdysi jako středoškolák v karlovarském divadle. O zapadání slunce nad Kotěhůlkami nenapsal nikdo nikdy nic, což je nespravedlivé. Už proto, že z pomyslných Kotěhůlek pochází leckdo z nás. Včetně mě.

Když jsem se zmínil o návštěvě karlovarského divadla, zapomněl jsem dodat, že jsem sice byl studentem tehdejší jedenáctiletky ve zmíněném lázeňském městě, ovšem dojížděl jsem tam z továrenské Staré Role. Pro nejednoho Varáka to bylo něco na způsob Kotěhůlek. Jde samozřejmě o relativní pojem. I Pražák se může v lecčems dostat do kotěhůlkovské pozice - v Tokiu, v New Yorku.

Je mi líto, že doslovných a konkrétních Kotěhůlek jsem se nedopátral. Pokud jsem na jejich název narazil, tak výhradně v abstraktním slova smyslu. S oblibou bývá jejich jméno používáno jako obecný příklad ve vzorově vyplněných tiskopisech. V rubrice JMÉNO se tam většinou vyskytuje Novák, v rubrice MÍSTO pak nezřídka Kotěhůlky.

Odborový svaz zdravotnictví a sociální péče České republiky uvádí na internetu ve vzoru jednoho ze svých modelově vyplněných dokumentů: "Členská schůze odborové organizace nemocnice s poliklinikou Kotěhůlky." Nejsem si tak úplně jistý, zda v daném případě byly Kotěhůlky včleněny do vzorového dokumentu zcela patřičně. Že by v opravdových Kotěhůlkách byla nemocnice s poliklinikou? Dovolím si poznamenat, že to by Kotěhůlky už nebyly Kotěhůlkami. Představuji si je jako místo hodně, hodně malé. Téměř trpasličí. Nejsou-li nikdy zaneseny v mapách, ani v jiné hodnověrné dokumentaci, dost těžko tam umísťovat špitál s poliklinikou. Spíše bych tam tušil jednu malou útulnou hospodu, náves a boží muka.

Odhaduji, že v těch dávno zašlých časech žil v Kotěhůlkách mezi tamními nemnoha obyvateli jeden obecní písmák, jeden obecní blázen, jeden obecní donchuán, jeden obecní rozumbrada, jeden obecní vožungr, jeden obecní držgrešle, jeden obecní dobrák a jeden obecní fanfarón. Ovšem i jeden obecní muzikant; případně dva, aby jim to obecně ladilo.

Ve znaku tamního místa bych předpokládal vyobrazené kotě a hůlky. To kotě by nemuselo mít jen podobu zvířecí, nářečně se tak říká i malému soudku piva - podobně jako se mu v jiných místech říká štěně.

Předpokládám, že kotěhůlkovští se nechtěli cítit deklasováni a odsunuti na úplný chvost v hierarchii vesnic a vesniček. Proto se zcela přirozeně snažili o to, aby se mohli vymezit vůči někomu ještě menšímu. Nebude tudíž náhodou, že ve vžitém úsloví jsou zmiňovány Horní Kotěhůlky, případně Dolní Kotěhůlky. Obě jmenovaná místa lze pokládat za jakési druhé odmocniny Kotěhůlek. Tedy za zmenšeniny, které dodávaly obyvatelům kompaktních Kotěhůlek pocit důležitosti a neváhám říci i velikosti.

Existuje také svérázné spojení obou uvedených přídavných jmen, a to Horní Dolní. Ani takovou obec jsem však nikde na mapě nenašel. Významově vnímáme ten název podobně jako tajemné Kotěhůlky. Horní Dolní je něčím na způsob jejich pokrevní sestry. Tedy jako symbol stejně titěrné imaginární vesničky.

Při korespondenci s paní Hanou Chmelíkovou z Ústavu pro jazyk český jsem ocenil, že navzdory tomu, že pisatelka je z instituce, která je součástí ústavů oficiálně akademických, byla její slova příjemně neakademická. Včetně jejího vtipného dovětku, že pokud stojím o bližší lokalizaci Kotěhůlek, měl bych je hledat nejspíš právě někde poblíž Horní Dolní.