číslo 34
vychází 15. 8. 2005

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

ČRo 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

V městě, kde si připadáte jako obr

"No ano, máte pravdu, připadáme si jako Gulliver v zemi Liliputů. To je docela pravda," potvrdili mi manželé Frankovi z německé Míšně můj pocit, když jsem vstoupil mezi domečky, administrativní budovy, kostely a těžní věže, které vypadaly jako skutečné, ale sahaly mi sotva do pasu. Madurodam není město v pravém smyslu slova, je to parkový areál, ve kterém si lze prohlédnout největší pamětihodnosti a podivuhodnosti Nizozemského království na jednom místě. Ty nejznámější budovy a stavby tu jsou postavené jako modely. Kolem nich rostou skutečné, i když trpasličí stromy, po vodních kanálech jezdí opravdové lodě, které by ale uvezly tak akorát králíka, a po kolejích jezdí vláčky, které by chtěl mít doma každý kluk.

Miniaturní městečko Madurodam se nachází v Haagu a otevřelo své brány návštěvníkům před 53 lety. Konkrétně 2. července. Jméno dostal tento trpasličí obraz nizozemské architektury nikoli podle nějakého vlámského označení pro pidimužíky, ale podle Georga Madura, který za 2. světové války padl do zajetí a zahynul v něm v únoru v roce 1945. Jeho rodiče chtěli zachovat jeho památku spojenou s něčím veselým a prospěšným. Místo památníku tedy nechali postavit základ této trpasličí říše. Dnešní Madurodam je mnohem větší, než ten půlstoletí starý. V roce 1996 prošel park generální opravou a přibylo v něm i několik zcela nových staveb - jakýchsi technických divů Nizozemska. "Nejnovější stavba v Madurodamu vlastně není tak úplně stavba. Je u nás velmi silné hnutí za ochranu lesů a přírodního prostředí, proto jsme v parku postavili také typickou holandskou farmu s poli, loukami a hospodářskými budovami, abychom zdůraznili význam přírody pro holandský venkov," říká Peggy Scheepensová z návštěvnického centra Madurodamu.

Když se tak rozhlížím kolem sebe, neubráním se tomu, abych Peg nevyjádřil obdiv nad dokonalostí všech staveb, které jsou vyvedeny do nejmenších detailů. "Kdo tohle všechno staví?" ptám se jí. "Modely si stavíme sami. Máme velmi dobrý tým lidí, kteří modely staví a také opravují. Nakreslí plány do počítače, stroj vyřízne jednotlivé díly z překližky a oni to pak pečlivě sestaví, namalují, položí střechu, osadí okna a tak dále." Stejnou péči vyžadují i stromy okolo všech staveb. Je jich skoro pět tisíc a nejsou to bonzaje, jak mi Peggy prozradila. Efektu miniatur se u nich dosahuje pravidelným zastřiháváním. Ty nejstarší v parku rostou i třicet let. Vodní plochy Madurodamu brázdí 58 lodí. Plavidla nejenže se pohybují po hladině, ale i troubí, dokonce hoří, když dojde k plánované nehodě na palubě, jenom snad netonou.

Naprostým středobodem Madurodamu, co se zájmu malé mužské návštěvnické populace týká, je ale jiná pohybující se atrakce. Kupodivu to není malý fotbalový stadion, kde se toho až tolik nehýbe, ale maketa amsterdamského letiště Schiphol. Pozorovat po ploše rolující letadla vydrží někteří kluci dlouhé minuty. Vzletu některého z letadel se ale nedočkají. To už opravdu trochu přesahuje technické možnosti tohoto trpasličího modelového Nizozemska. I když, kdo ví, možná někdy ta letadla opravdu odstartují, zakrouží nad hlavami návštěvníků a pak zase hladce přistanou. Až to bude, pojedu se do Madurodamu asi zase podívat. I já jsem totiž na ta pohybující se letadla civěl spolu s desetiletými kluky pěkně dlouho.

PAVEL NOVÁK