číslo
34 |
|
Televize |
|
TV TIPY
Říkat, co si opravdu myslíte, se nevyplácí
To platí rovněž pro snímek Nepovedený večírek. Natočili jej Alan Cumming a Jennifer Jason Leighová, oba původní profesí herci. Takže není divu, že i své postavy, manželský pár, který se chystá na oslavy šestého výročí své svatby, spojili s uměním, byť nejsou tak úspěšné jako jejich představitelé. On se ne zcela důstojně živí psaním, ona si jen nerada připouští, že dny herecké slávy již odezněly. Do jejich přívětivého domu se pozvolna sjíždějí hosté, jimž tvář propůjčili leckteří slavní kolegové: Kevin Kline, Gwyneth Paltrowová, Jennifer Bealsová, která kdysi zazářila ve Flashdance... Nepovedený večírek využívá oblíbeného půdorysu, jakým je hromadná oslava. Značný počet postav, které se dočasně ocitnou pohromadě, totiž dovoluje rozehrát vzájemně se protínající osudy, po pokryteckých úsměvech se vynořují vzájemné sympatie i nevraživosti. Přibývající alkoholové opojení narušuje prvotní pohodu, umocněnou i slunným dnem, v němž rodinná slavnost začíná: na povrch vyvěrají dávné křivdy a výčitky. I když vyprávění začíná úsměvně, záhy se ukáže, že pod zábavným a někdy i jízlivým žertováním se tají temnější pohnutky, závist, pohrdání i žárlivost, jejichž obnažení vede ke konfliktům. Jistě oceníme vtipně i přesvědčivě napsané dialogy, nevtíravě duchaplné, které plynou naprosto uvolněně. Velký důraz je položen na herecké ztvárnění: kamera ponejvíce zůstává nehnutá, aby umožnila vyniknout herecké akci, aby v celistvosti zachytila její vývoj. Vznikl sice nenápadný snímek, který nesděluje nic převratně nového, avšak ukazuje, že tytéž mezilidské spory sužují lidi snad kdekoli na světě. JAN JAROŠ
Akce Jelcin
Snímek zkušeného režiséra Rogera Spottiswoodea vznikl podle skutečných událostí z pozadí kampaně za Jelcinovo znovuzvolení. Je zajímavým pohledem do zákulisí nejvyšší světové politiky, ale i brilantní satirou na lidi a mechanismy, které hýbou dnešním světem.
Dr. T a jeho ženy
Othello Moderní verze slavné Shakespearovy tragédie se odehrává v Londýně roku 2001, jejími hrdiny jsou čtyři lidé, čtyři aktéři strhujícího dramatu, v němž hrají hlavní role láska, vášeň, žárlivost a zničující závist. Černý John Othello je policajt, který je - pro své úspěchy a charisma - jmenován šéfem Metropolitní policie. Ben Jago je jeho kolega, který nedokáže spolknout, že jej John ve služebním postupu přeskočil. Dessie je novinářka, která se s Othellem seznámila při interview, a Mike Cass je polda, kterého jí John určí jako bodyguarda, když ji začínají ohrožovat rasistické projevy skinů. Autorem nejnovějšího filmového přepisu klasické tragédie je Andrew Davies, jeden z nejzkušenějších britských televizních scenáristů, z jehož dílny jsme na obrazovce ČT viděli například seriál Domek z karet či filmy Emma a Přátelé. Podepsán je mj. i pod scénáři filmů o Bridget Jonesové.
Francouzův syn
Francouzův syn je francouzská komedie pro celou rodinu postavená na hereckých výkonech Fanny Ardantové a především Josiane Balaskoové (na snímku) v rolích energických babiček.
Vyrovnat se s minulostí bývá těžké Švédský režisér Lasse Hallström se kdysi uvedl jako pohotový znalec dětské duše (i u nás známe jeho slavný film Můj život jako pes), ale po příchodu do Ameriky se téměř výhradně zaměřil na melodramata. Jistě mu lze vyčítat rezignaci na závažnější témata, ale současně nikdo nemůže popřít, že řemeslo, potřeby žánru zvládl na výtečnou. Své často smolařské hrdiny dokáže vystihnout s mimořádnou věrohodností, vřazuje je do přesného sociálního vymezení. Vyznačují se dobře odpozorovanou mluvou, také jejich počínání i postupně odkrývané motivace prozrazují autenticitu každého gesta.
Ostrovní zprávy jsou vrstevnaté: splétají se z řady rovin, které se vzájemně prolínají, jedny osudy ovlivňují další, jeden čin zapříčiní zřetězení následujících událostí. Realistické líčení životních podmínek i společenských poměrů, často ovládaných diktátem moci a peněz, se střídá s bezmála magickými vsuvkami, náhle ožívají tajemné předtuchy, v představách se zhmotňuje dávná minulost. A neméně důležité jsou nádherné krajinné záběry, které celému subtilnímu, v poklidu plynoucímu vyprávění zjednávají ráz zpola pohádkový. Velká tíha spočívala na představiteli ústřední mužské role, kterým je Kevin Spacey. Zprostředkoval hrdinovy zábrany i snahu překonávat různé fóbie, třeba strach z vody, postihl, jak se vyrovnává s marně zasouvanými rodinnými tajemstvími, která jej trvale poznamenala. Režisér se odvážil použít i humorné prostřihy, třeba tehdy, když se hrdina coby adept novinařiny učí vymýšlet dostatečně chytlavé titulky, které by k článku okamžitě přitáhly pozornost. JAN JAROŠ
Kajetán a Modrá liška
|