číslo 34
vychází 15. 8. 2005

Tipy ČRo

Pondělí 22. 8. 2005 ČRo 3 - VLTAVA - 20.00 hodin

Další z životních rolí Marie Callasové

Operní tvorba Giuseppa Verdiho (1813-1901), Giacoma Pucciniho (1858-1924), Ruggera Leoncavalla (1857-1919) a Pietra Mascagniho (1863-1945) natolik ovlivnila názorovou hladinu hudební veřejnosti, že zastínila další zajímavé operní kompozice, jež v tehdejším období vznikaly. Jména Amilcare Ponchielli (1834-1886), Arrigo Boito (1842-1918 - ten je spíše znám jako Verdiho libretista), Alfredo Catalani (1854-1893), Francesco Cilea (1866-1950), Umberto Giordano (1867-1948) stojí dnes ve stínu svých známějších kolegů. Operní milovníci však o těchto pánech velmi dobře vědí. Alespoň jedna opera od každého z nich je považována za prvotřídní a dodnes se s ní můžeme na operních jevištích celého světa setkávat. Ponchielliho Gioconda, dílo velmi rozsáhlé, svým námětem a zpracováním vlastního příběhu o zpěvačce a jejím pohnutém životním osudu velmi poutavé, se může pochlubit bohatým hudebním materiálem a mistrovsky koncipovanou partiturou. Vyžaduje však prvotřídní pěvecké obsazení. Její party jsou náročné a předpokládají i velký smysl pro dramatické ztvárnění s hlubokým ponorem psychologickým. Marii Callasové byla titulní role tohoto díla velmi blízká. Postavy žen s velmi složitými životními situacemi, jejich horoucí láska, zpravidla nenaplněná - to vše byly impulsy, jež tuto pěvkyni zajímaly, dokázala se do nich vcítit a vytvářet tak postavy zcela přesvědčivé a strhující. Gioconda má pro ni i nemalý význam životní! V roce 1947 s ní vystoupila ve známé veronské Aréně a tím na sebe poprvé výrazně upozornila světovou veřejnost. O několik let později se jako Gioconda představila v milánské Scale a v roce 1952 natočila kompletní nahrávku pro společnost Cetra. My ovšem v našem cyklu uslyšíme vynikající, už stereofonní nahrávku novější (vydavatelství EMI) z roku 1959. I po tolika letech se můžeme těšit na snímek skutečně reprezentační a díky protagonistce našeho cyklu nezapomenutelný.

BOHUSLAV VÍTEK