číslo 34
vychází 15. 8. 2005

Tipy ČRo

Sobota 27. 8. 2005 ČRo 2 - PRAHA - 8.10 hodin

Byl jste hodný člověk

To nechal napsat na stuze k pohřební kytici při úmrtí profesora Josefa Pekaře prezident T. G. Masaryk. Masarykova slova přesáhla významovou rovinu konvenčního gesta vůči kolegovi z univerzity i vůči ideovému protivníkovi, konstatuje v Meteoru prof. PhDr. František Šmahel. Historik Josef Pekař přišel na svět v době, kdy se český venkov ještě nevymanil z tradičních hodnot staré agrární společnosti. Zápis v matrice uvádí, že se narodil 12. dubna 1870 jako druhorozený syn rolníka v Malém Rohozci na Turnovsku. Na studiích na mladoboleslavském gymnáziu a později v Praze se Josef musel neustále velice uskrovňovat. Od roku 1902 byl Josef Pekař ustanoven mimořádným a od roku 1905 řádným profesorem rakouských dějin. Pro pětatřicetiletého vědce to byl vrchol kariéry.

Sporům o smysl českých dějin, které podnítily Masarykovy úvahy z poloviny devadesátých let, jmenovitě Česká otázka z roku 1895 a Jan Hus, Naše obrození a naše reformace z roku 1896, se Pekař po léta vyhýbal. V pozadí ho zjevně brzdila Gollova nechuť odhalovat prohřešky proti pravidlům vědecké kritiky právě u muže, jehož etických postojů si oba přes rozdílnost názorů vážili. Zatímco Goll i Pekař se spokojili stručným odmítnutím základních myšlenek Masarykovy dějinné filozofie, realistická skupina považovala dlouhodobé mlčení za povýšenecký nesouhlas a čas od času je provokovala k zásadní diskusi.

Když se řadou útočných fejetonů o Masarykově "sektě" a Gollově škole zapojil do boje Jan Herben, Pekař se rozhodl vystoupit s obšírnou kritikou Masarykových úvah o smyslu českých dějin. Učinil tak na jaře 1912 článkem Masarykova česká filozofie. Pekař Masarykovi vytkl, že "staví dům od střechy, neboť historie mu posloužila jen jako zdroj dokladů a pozorování sociologických. Tím si lze rovněž vysvětlit falešnost jeho předpokladu o méněcennosti národního rázu či mentality během století. Co horšího, pro Masaryka bylo z historie hodné pozornosti pouze to, co se shodovalo s jeho předem vytvořeným filozofickým názorem. Místo studia objektivní reality velkých postav, z nichž vybudoval rodokmen národní historie, Masaryk vyšel od sebe a sebe také hledal v tradicích minulosti. Rezultát svého sebeztotožnění s Husem, Dobrovským a Palackým pak vyhlásil za jedinou pravdu našeho vývoje, za smysl českých dějin, jimž se národ nyní musí řídit." Zatímco jedni Pekařovi spílali jako "falšovateli českých dějin", druzí ho v bezmezném obdivu navrhovali za Masarykova nástupce na prezidentském stolci...

(bi)