Pondělí 29. 8. 2005 Český
rozhlas 3 - VLTAVA - 20.00 hodin
Gioacomo Puccini:
Tosca
"Žila
jsem pro umění, žila jsem pro lásku... - Vissi d´arte, vissi d´amore...".
Slova, která zpívá Floria Tosca ve 2. dějství Pucciniho opery, jsou přímo
symbolická ve spojení s Marií Callasovou. Asi ne náhodou touto operou
zakončila v roce 1964 svojí pěveckou kariéru. Tomu předcházelo několik
hlasových krizí a zmatek v osobním životě související se vztahem k
Aristotelu Onasissovi. V údobí let 1961-1963 se Callasová úplně stáhla z
divadelních pódií, věnovala se soukromému životu a absolvovala pouze několik
studiových nahrávání a koncertních recitálů po Evropě. Sem náleží např.
pařížská série studiových recitálových snímků klasických francouzských
operních autorů 19. století. V lednu 1964 jí přemluvil italský režisér
Franco Zeffirellli k návratu na operní pódia pro svoji novou inscenaci
Pucciniho Toscy v Covent Garden. Vsadil na Marii Callasovou, která dva roky
nezpívala, a ona se předvedla ve strhujícím výkonu. V příštím roce
triumfovala během února a března s Toscou v Paříži a New Yorku a 5. července
1965 zpívala Toscu v londýnské Královské opeře jako své poslední veřejné
vystoupení. Tím byla pěvecká kariéra jedné z největších mezzosopranistek 20.
století ukončena. Callasová se od této chvíle stáhla do ústraní. V roce 1969
ještě účinkovala v Pasoliniho filmové adaptaci Medey, ale pouze jako
herečka. Na počátku 70. let vedla v New Yorku na Julliardově institutě
mistrovské kurzy a o několik let později absolvovala koncertní turné po
Japonsku s tenoristou Giuseppem di Stefanem. Opětovné hlasové i psychické
problémy uspíšily její rozhodnutí už nikdy veřejně nevystupovat. Její
předčasné úmrtí v roce 1977 pak bylo překvapením pro celý hudební svět.
Callasová zpívala Toscu v 39 představeních a byla to role, která jí
provázela po celou pěveckou kariéru. K hudebně dramatickým vrcholům
nahrávky, kterou uslyšíme, patří závěr 2. dějství, kdy Tosca probodne barona
Scarpiu a závěr opery, kdy je Cavaradossi popraven, avšak Tosca do poslední
chvíle věří, že vše je jenom zinscenováno.
LIBOR
DŘEVIKOVSKÝ |