číslo 36
vychází 29. 8. 2005

Názory, komentáře

HORIZONTY BLÍZKÉ I VZDÁLENÉ

Musíme být tak závislí na naftě?!

Jedním z faktorů, které trvale - i když někdy víc, někdy míň - ovlivňují naše životní perspektivy, je situace v energetice. Bez různých druhů energií - a bez surovin, z nichž se energie vyrábějí - bychom nevedli život na takové úrovni, k jaké nás dovedla věda a technika (teprve) v posledních dvou staletích. Proto pořád tolik slyšíme o naftě. My Češi jsme na ní trochu méně závislí než většina vyspělého světa, ale stejně jsme nuceni spolu s vyspělým světem o budoucnosti s naftou nebo bez nafty přemýšlet. Je to záhodno nejen kvůli perspektivě dalších a dalších výkyvů ceny nafty a benzínu, které znervózňují ekonomiku (v národním měřítku) a podkopávají politickou stabilitu (v globálním měřítku). Všude se dnes už uvažuje o náhradách či doplňcích ropy. Leckde se na nich horečně pracuje. V Evropě, Českou republiku nevyjímaje, může tento trend přinést novou perspektivu pro budoucnost tolik zpochybňovaného zemědělství, jež by bez "berliček" evropských dotací neobstálo v některých oborech své potravinové produkce v nerovné konkurenci otevřeného světového trhu.

Nebylo by dobré smést tuto úvahu se stolu tvrzením, že ropa hned tak nedojde. Spíš než ze strachu o vyčerpání ložisek ropy rodí se nepříjemné naftové pseudokrize ze spekulací trhu, z politického klimatu v Saudské Arábii, v Iráku, v Íránu, v Rusku, v Nigérii a bůhví v které ještě naftové velmoci, nebo - v posledních měsících - z obav z neukojitelné potřeby surovin rychle rostoucí čínské ekonomiky. Kvůli tomu, a ne kvůli prognózám vyčerpání ropných zásob, je záhodno mít zbraň proti zvyšování ceny ropy či ropných derivátů a proti jeho dalekosáhlým ekonomickým a politickým důsledkům. Stručně řečeno, proti vydírání ropou.

Takovou zbraní, která by ropě vzala výsadu téměř monopolního zdroje energií, je využití alternativních zdrojů energie. Vynechme pro jednou větrné elektrárny a solární panely. Dnes mi jde o to, co právě teď začíná vzbuzovat největší pozornost, a to je to, čemu my říkáme biomasa a Američané, jak jsem se dočetl v americkém Newsweeku, bio-fuel. Ve svém vydání z 8. srpna věnuje Newsweek celých sedm stran možnostem využití rostlinných zdrojů v energetice. Titulek hlásá Jak žít bez nafty, ale trochu skromněji by to mohlo znít: Jak sesadit naftu z trůnu. Zatím asi nelze naftu - ve světovém měřítku - zcela nahradit, ale opatřit naftě konkurenci, to by pomohlo nejen technologicky, nejen ekonomicky, nejen ekologicky. To by pomohlo politicky! Kdyby nafta ztratila pozici klíčové suroviny pro moderní hospodářství, patrně by to zásadním způsobem změnilo poměry na světové politické scéně. Tohle ovšem neřekne nahlas nikdo v dnešním Washingtonu, ani nikdo v Kremlu, ba dokonce to neřekne ani Bin Ládin. Síla, sebedůvěra i politické myšlení hlavních aktérů globální politické scény stojí do značné míry na premise nezastupitelnosti nafty v dnešním světě. Ale zítřejší svět nemusí naftu uctívat tak bezvýhradně!

Newsweek, z jehož analýzy vycházím, a pokorně to přiznávám, otvírá těch svých sedm stran o "světě bez nafty" poučným příběhem brazilského majitele flotily aerotaxíků. Když už nestačil pokrývat provozní náklady, které mu cena leteckého benzínu neustále zvyšovala, přešel na etanol na bázi cukrové třtiny. Ten už představuje 25 procent směsi (flex-fuel), na kterou v Brazílii jezdí automobily. A stále větší procento vozů nové generace s motorem na flex-fuel je schopno jezdit na čistý etanol. Jeho cena u čerpadla je o polovinu nižší než cena benzínu! Tenhle - už ne tak docela nový - brazilský trend je samozřejmě obrovská příležitosti pro místní latifundisty i pro zpracovatelský průmysl. Investice do plantáží třtiny a do jejího zpracování na palivo do spalovacích motorů závratně rostou. Brazílie už svou pohonnou hmotu na bázi cukrové třtiny vyváží (do Jižní Koreje a Japonska) a má šanci stát se "etanolovou Saudskou Arábií". Už dnes by Brazílie spolu s Indií byly schopné nahradit na světovém trhu 10% pohonných hmot na bázi ropy. A následují je další velké země - v Kanadě zahájil výrobu první provoz využívající k výrobě etanolu slámu. A právě na slámu už delší dobu "jede" ultramoderní teplárna-elektrárna v Kodani. Čína povzbuzená brazilskou zkušeností, studuje masové využítí řepky pro výrobu bionafty. České zemědělství už řepku k výrobě bionafty používá, bohužel ne tak, aby se dalo říci, že jsme "uměli chytit svého býčka za rohy", jak říkají Španělé. Na bionaftu na bázi českého řepkového oleje se jezdí spíš v Německu než u nás.

Všechny tyto technologie výroby potencionálních biologických náhrad nafty a benzínu by si zasloužily, aby se jim věnovala ještě větší pozornost než dosud. Kdyby se jejich prostřednictvím dařilo stále citelněji omezovat dnešní suverénní pozici nafty na trhu pohonných hmot, bylo by to velká výhra také proto, že jsou ekologicky neskonale čistší! A nepotřebují motor na novém principu!

Není třeba čekat, až vyschnou ložiska nafty. Svět se může začít měnit hned. Nepotřebuje nahradit naftu. Potřebuje se zbavit diktátu nafty. Na trhu pohonných hmot i ve světové politice. Bez něj má svět šanci na klidnější život.

ZDENĚK VELÍŠEK

Redaktor České televize