číslo 36
vychází 29. 8. 2005

Zpět na obsah         

Názory, komentáře

TELEVIZNÍ GLOSÁŘ

Úvaha na neoriginální téma

Prší. Hladiny řek se zvedají. Většina těch, kdo si ještě chtěli užívat léta, je naštvaná. A k tomu televize "nic nedávají". Laskavá a hodná Prima připravila televizním závislákům bombastické překvapení: s reality show VyVolení, původně avizovanou na září, začala o dva týdny dříve. Že to bylo kvůli soutěži s Novou, která chystá totéž pod názvem Big Brother? Nevadí. Rusové přece také říkali kosmonautům jinak než Američané a přece vesmírní pionýři dělali totéž, že... Zkrátka a dobře, jako by Prima i tomu větru a dešti poručila, aby nahnala před obrazovky co nejvíc oveček.

Střih. Deštivé počasí nezabránilo turistům v prohlídkách Prahy. Stále více se tu rozmáhají otevřené turistické "autovláčky", v nichž lidé vcelku velkou rychlostí projíždějí kolem památek, na uších sluchátka, z nichž jim plynou informace. Hodně zvláštní pohled. A proč o tom píšu? Protože první, co mě napadlo, když ta bizarní věc projela kolem mne, bylo: tak takhle nějak se má realita k reality show.

Tvůrci s diváky nestydatě manipulují už od samého začátku. Kdopak asi poradil adeptům na "vyvolené" jejich volební hesla (například jistý sprchující se mladík, zjevně hrdý na svou roztomilou prdelku, lascivně šeptá do kamery - pokud chcete vidět víc, volte mě)? Možná by se hodil do nějaké stranické kampaně. Mezi adepty převládají lidé lepí (tuším, že Jan Rejžek je nazval krasavci okresního formátu či tak nějak), nepříliš vzdělaní (slečna Monika nevěděla, že král Lear se nečte tak, jak se píše - možná ani netušila, že nějaký Shakespeare takovou postavu stvořil) a přes rozjařenou juchovost nudní.

Pokud mají nějaké zájmy, určitě k nim nepatří četba, ale zcela jistě naopak návštěva "fitka" a adrenalinové sporty. Několik z nich se nechalo slyšet, že by doma nesnesli partnera, který není akční. Výběr uchazečů tedy není nijak pestrý - a o to víc volá moderátorka Tereza Pergnerová do kamery: "Koho chcete mít ve vile? Je to jenom na vás!" Ne, není to jenom na nás. Je to hra, v níž nakonec přijmeme to, co je nám nejlákavěji nabízeno, je to hra, při níž máme sluchátka na uších a jedeme v roztomilém vláčku, přičemž si myslíme, jak pěkně a po svém trávíme svůj volný čas.

JANA CIMBUROVÁ