číslo 36
vychází 29. 8. 2005

Rozhlasová publicistika

ZÁPISNÍK ZAHRANIČNÍCH ZPRAVODAJŮ

Český rozhlas 1 - Radiožurnál; sobota - premiéra 13.05, repríza ve 22.10

Indiáni z puebel

Doby, kdy na území dnešních amerických států Arizona a Nové Mexiko byly stovky puebel, indiánských vesnic a měst s typickými budovami z kamene nebo sušených cihel, jsou bohužel už několik století historií. Dnes počet přežívajících historických puebel v Novém Mexiku klesl na devatenáct. Jedinečná kultura indiánských farmářů z puebel tam ale dodnes díky turistickému ruchu přežívá.

Přijal jsem pozvání do puebla na vrcholu velké skály, kde je údajně nejstarší trvalé osídlení indiánského kmene Acoma. Nové Mexiko je americkým státem, kde po Oklahomě, Kalifornii a Arizoně žije nejvíce indiánů, více než 130 tisíc. Příslušníků kmene z bílé skály Acoma je asi šest tisíc a na původním místě na vrcholku skalního masívu, vyčnívajícího více než 100 metrů z náhorní plošiny, žije už jen třináct rodin. Další desítky sem ale pravidelně dojíždějí na slavnosti, rituály nebo tu prodávají turistům výrobky z keramiky.

Naším průvodcem po vrcholku skály, kde je historické pueblo Acoma, byl Brian Vallo, ředitel indiánského kulturního centra Sky City, který nám hned na úvod řekl, že Acoma je považována za nejdéle trvale osídlené místo v Severní Americe. Lidé se tady usadili v 6. století našeho letopočtu. Staří muži vyprávějí mladým o historii tak dlouho, až se dostanou ke konci 16. století, kdy nad indiány po velkých bojích zvítězili Španělé a křesťanství zde prosazovali františkánští mniši. "V této fázi, okolo roku 1540, kdy do puebla přišel první Evropan, kapitán Hernando de Alvarad, vždy vyprávění stařešinů končí."

Brian Vallo nám vysvětluje, že staří nemluví o násilnostech, protože nechtějí otrávit mysl nejmladších členů kmene. Slova ustanou a vypravěči jen řeknou, že do Acomy přišla doba velmi neklidná. Myslí tím, že odsud lidé utekli před zabíjením a destrukcí, počet členů kmene decimovaného utrpením a nemocemi klesl rychle na necelých 1500 lidí. Příběh pokračuje až další večer. "Po příchodu Evropanů byla část indiánské vesnice na vrcholu skály zničena a poté obnovena na konci 17. století."

Dominantou puebla se v té době stal malebný katolický kostel, který je na jedné straně považován za jednu ze stovek nejohroženějších světových památek, ale pro indiány Acoma, kteří ho sami ve svém stylu postavili, je spíše připomínkou doby, která otřásla celou jejich historií. Přesto tento kostel přežil povstání lidí z puebel a dodnes jsou na jeho zdech původní náboženská vyobrazení namalovaná na bizoní kůži. Chybí ale kříž a k oltáři smějí jen určení členové jediného klanu, pověření kdysi španělským králem, aby šířili křesťanství mezi svými lidmi. Kostel ale pro ně znamená víc než jen křesťanský svatostánek, důležitější pro ně je, že pod jeho podlahou leží zbytky původního osídlení. Indiáni se sem chodí modlit ve svém jazyce a křesťanské duchovní si sem zvou jen na Vánoce a 2. září, kdy tu jsou největší slavnosti sklizně.

Lidé z Acomy si předávají svou historii ústně, během čtyř zimních večerů vyprávějí staří mladým příběh o tom, jak sem náboženští vůdci s válečníky přivedli jejich národ a vůdčí klan Antilopy rozhodl, kdo se může na skále usadit a jakou budou rodiny jiných klanů hrát roli. Představují si, že když původních čtyřiadvacet klanů přišlo na svět, jejich příslušníci si vybrali klan Antilopy, aby je s pomocí Slunce, Měsíce a hvězd dovedl na místo, kde budou další generace nastálo žít. Dodnes příslušníci klanu rozhodují o všech podstatných společenských a náboženských záležitostech kmene Acoma.

"Archeologická data pro nás nejsou podstatná, základem je pro nás to, co nám řekli naši předkové," říká Brian Vallo. Náčelníka Acoma dodnes nevolí, ale každý rok je potvrzen obřadem klanu Antilopy. "Kdokoliv si chce postavit v pueblu dům, musí se zeptat členů klanu." Na vrcholu messy je dnes asi čtyři sta domů a před některými z nich prodávají zdobenou keramiku indiánští hrnčíři. Mnoho členů kmene žije dole v údolí na územích kmene, jiní do rezervace Acoma dojíždějí. Kmen má řadu prosperujících podniků a žije zejména z turistů a casin.

Výnosy se ale nerozdělují členům přímo - pokud by jich lidé měli příliš, možná by místo vyprávění příběhů po večerech sledovali televizi. Peníze kmene jsou posvátné, slouží k budování silnic, zdravotnických zařízení, na požárníky a indiánskou policii, ale také na nákup půdy na posvátných místech, která jim kdysi patřila. Pro lidi z Acomy je nejtěžší odolat tlaku západní společnosti. Život je kompromisem mezi tradicemi, jazykem a náboženstvím kmene a lákadly moderní doby. Každý větší projekt znamená vyjednávání se státní a federální vládou, kompromisy a podle Briana Vallo další a další útoky na suverenitu jejich národa. Brian Vallo končí své vyprávění optimisticky: "Pozitivní věci převáží negativa, například přístup ke vzdělání máme obrovský. Kdokoliv z našeho kmene může jít na vysokou školu a my mu to celé zaplatíme." Členové kmene Acoma to mohou dotáhnout daleko, jeden z nich je dokonce ministrem práce státu Nové Mexiko.

MIROSLAV KONVALINA