číslo 36
vychází 29. 8. 2005

Televize
a film

TV TIPY

Pondělí 5. 9. 2005 ČT 2 - 21.35 hodin

Revoluce jako ztřeštěná reality show

Americký komik Woody Allen letos oslaví sedmdesátiny. Jeho veselohry i (vzácněji) dramata, důsledně jdoucí proti hollywoodským vypravěčským klišé, si více obdivovatelů získávají v Evropě než v Americe - a dost fanoušků mají i u nás. Česká televize Allena obsáhle připomněla už na počátku 90. let - a nyní přichystala přehlídku ještě rozměrnější. Vedle titulů známých spatříme i snímky, které nám dosud unikaly. Divák získá jedinečnou příležitost poznat vývojové zákruty umělcovy tvorby.

Allen, jenž důležitou průpravu získal v kabaretech i jako autor skečů pro jiné komiky, začínal svou filmovou dráhu parodiemi. Soustředil se na oblíbené žánry (gangsterky, politické thrillery, sci-fi, sexuální osvětářství, kostýmní historky), aby zesměšnil nejen zprofanované stereotypy, ale současně prohmatal i nové výkladové možnosti, zvláště pak v souvislosti s všudepřítomným mravním pokrytectvím.

Už v tomto prvotním období si upevňuje příznačný typ smolařského ustrašeného hrdiny, který v počátečním údobí prochází mimořádnými zvraty a ohroženími, než splyne s každodenní existenční všedností v Allenových nejvyzrálejších dílech. Ve filmu Banáni (1971) se Allenův pitvorný človíček ocitne uprostřed krvavých revolučních zmatků v kterési (samozřejmě fiktivní) jihoamerické republice, do jejíchž záležitostí navíc zasahuje americká tajná služba. Když se jí události vymknou z ruky, rozhodne se podporovat všechny znepřátelené strany...

Woody Allen natočil zvláštní politickou satiru: opentlil ji nonsensy, protimluvami, výraznou stylizací, ale především se vyhnul rozdělování na "hodné" a "zlé". Všichni místní pohlaváři totiž připomínají různě zvrhlé panoptikální figurky, zaštiťující své sobectví a krutost velkohubými frázemi. Allen zesměšňuje politiku jako takovou, ironizuje touhu po moci i manipulaci člověkem, tropí si žerty z nejrůznějších politických rituálů. Naznačuje, že v politickém dění může být prospěšný jen ten, kdo nemá žádné vlastní ambice - tak jako jeho směšně dojemný hrdina, chtějící se svými skutky zavděčit emancipované krásce s radikálními, ba destruktivními společenskými názory.

Allen však nesetrvává jen u zvoleného tématu. Rámuje jej jakoby autentickým televizním zpravodajstvím, čímž vytváří nápaditou mystifikační vrstvu, a navíc přidává spoustu zveličujících odkazů na všelijaké disciplíny (včetně jazykovědy, jak se odhalí zvláště při vyznávání lásky, nebo na reality show) a samozřejmě Allenovy oblíbené filmy. Allen se nikdy netajil, že chození do kina zbožňoval od dětských let, že obdivuje hlavně švédské mistry, třeba Ingmara Bergmana. Nápad s vyhlášením nového úředního jazyka, kterým má být právě švédština, i když jí nikdo nerozumí, sem jasně zapadá.

Vše se podřizuje zamýšlenému komediálnímu efektu. Nalezneme bláznivé situce jistě inspirované komikou bratří Marxů, což potvrzuje zejména obskurní soudní proces s hlavním hrdinou, obviněným z protiamerické činnosti. Všimneme si i výslovných citátů, třeba při pohledu na dětský kočárek sjíždějící po schodišti úplně stejně jako v Ejzenštejnově Křížníku Potěmkin. Banáni jsou ještě velkolepou stavebnicí gagů, ztřeštěnosti obětují vše, i stavbu příběhu. Avšak Allen se bude pozvolna zklidňovat, bude hledat cílenější i celistvější výraz. Jak v herectví, tak v režii.

JAN JAROŠ

Úterý 6. 9. 2005 ČT 1 - 20.00 hodin

Jessica

Dcera farmáře Jessica Bergmanová je dívka od rány. Když někdo zalže, nebojí se otevřít pusu, když se v okolí jejich farmy objeví hadi, nebojí se vzít do ruky pušku. Je pravým opakem své pokrytecké "hodné" sestry Meg. Právě tu však matka Hester nepokrytě upřednostňuje a chce ji dohodit synovi bohatého majitele pozemků Jacku Thomasovi. Potíž je v tom, že sympatický mladík si daleko víc rozumí s Jessicou. A tak se ke slovu dostávají nejhrubší intriky, jakých je Hester schopna...

Snímek o lásce a statečnosti jedné mladé ženy vznikl podle skutečného příběhu, zachyceného ve stejnojmenném románu australského spisovatele Bryce Courtenaye. Courtenay se o životní historii Jessicy Bergmanové začal zajímat poté, co si přečetl desetistránkový dopis od její neteře. Okamžitě se vydal do městečka, kde Jessica žila, a začal shromažďovat informace. Kniha, která se podle autorových vlastních slov "psala sama", vyšla v roce 1998 a stala se bestsellerem. Z tvorby tohoto úspěšného australského autora u nás vyšel zatím jediný román, Hlavou a srdcem.

Středa 7. 9. 2005 ČT 1 - 21.00 hodin

Český sen

Režiséři Vít Klusák (na snímku) a Filip Remunda, výrazné osobnosti nastupující filmařské generace, natočili film o tom, jak reklama ovlivňuje naše životy. Autoři se přitom rozhodli nenatáčet standardním filmařským způsobem o daném tématu, ale vytvořili filmově-sociální koncept, který jim jako filmovému štábu umožnil existovat přímo uvnitř reklamně-mediálního světa. Režiséři se totiž stali manažery fiktivního hypermarketu Český sen, stali se iniciátory a průvodci reklamní kampaně, jejíhož zrodu, průběhu i konce se tak divák stává svědkem. Vznikla filmová reality show, která jednak poodhaluje praxi a zákonitosti reklamy, ale jež především v otevřených komunikačních situacích zpřítomňuje postoje a názory aktérů filmu. A jak dokazuje ojedinělá veřejná diskuse o filmu - anebo festivalová ocenění - autorům se podařilo vyvolat výjimečnou komunikační situaci i v rámci společnosti jako takové: na místě neexistujícího hypermarketu máme možnost setkat se sami se sebou.

Čtvrtek 8. 9. 2005 ČT 2 - 22.10 hodin

I když o sobě člověk neví, mluvme na něho

Opětovně se potvrzuje, že leckdy postačí jméno režiséra, aby byl obdivován film, jinak spíše pominutelný. V současnosti nejvíce ceněný španělský režisér Pedro Almodóvar těží z výlučných zápletek i postav, situace rozehrává s nepochybným vypravěčským umem, rozpoznáme záchvěvy křehké hravosti, avšak takto konstruované příběhy leckdy postrádají jakýkoli smysl své existence. Platí to rovněž o filmu Mluv s ní. Vypráví o dvou rozdílných mužích, jejichž osudy spojí péče o blízké (v obou případech ženy), které upadly do komatu.

Vyprávění se tříští do spleti epizod opatřených názvem i časovým určením, takže spatříme i retrospektivy, padnou zmínky o zábranách či posedlosti. Občas problesknou ironické promluvy, třeba v okamžiku, kdy jeden z hrdinů zcela vážně říká, že bezvědomovou dívku miluje, načež dodá, že mnohé páry se snášejí hůře než oni. Nebo si stačí připomenout bláznivě zmatečný diskusní pořad v televizi, z něhož během živého vysílání odejde pozvaný host.

Všimneme si zájmu o staré filmy, které oba hrdiny přitahují. Almodóvar si dokonce vymyslel buňuelovsky bizarní dílko z němé éry, v okázalých gestech parodující dopady neblahých vědeckých výzkumů. V detailních záběrech se miniaturně zmenšený hrdina nejprve pohybuje po nahém těle své milenky, aby jí vzápětí vlezl do přirození jako do nějaké svatyně. Závislost na erotických karikaturách z 18. a 19. století - včetně scenografického řešení - je zde naprosto zřetelná. Tato neuvěřitelná vsuvka tak vytváří paradoxní doplněk k péči o bezvědomé pacientky.

Mluv s ní je dílo, které balancuje na hraně obehraných klišé, jež jsou obratně pozměňována, domýšlena, opatřována pobaveným náhledem. Nic to ovšem nemění na výsledných rozpacích, které přetrvávají: navzdory vypravěčské "ušlechtilosti", důrazu na vtipně splétané rozmluvy, důmyslné syžetové zákruty, obrazové kompozice a plavné pohyby kamery stěží přehlédneme, že se na nás valí cosi přeumělkovaného.

JAN JAROŠ

Pátek 9. 9. 2005 NOVA - 23.55 hodin

Ponorka jako jazýček mezi mírem a válkou

Americký thriller Krvavý příliv rámují jakoby zpravodajské šoty, které líčí krizi v Rusku: skupina povstalců se tam zmocnila jaderného střediska a hrozí vypálením raket. Spojené státy vyhlásí pohotovost. Vlastní příběh se ovšem odehrává na palubě ponorky vybavené jadernými střelami a zabývá se především střetem dvou nejvyšších důstojníků - kapitána Ramseye (Gene Hackman) a jeho zástupce Huntera (Denzel Washington). Ač Hunter je zprvu vykreslován jako ohebný a předpisově zdvořilý, je to nakonec právě on, kdo se kapitánovi vzepře a odmítne souhlasit s odpálením raket na podkladě neúplného písemného rozkazu.

Film režiséra Tonyho Scotta upozorňuje na hrozbu snadného rozpoutání zničující katastrofy, chce varovat před utilitárním vojáctvím, které reprezentuje právě kapitán. Ale ani on není nakonec představen jako záporná figura: vždy si uchovává smysl pro čest a ze svého omylu vyvozuje závěr - odchází z námořnictva. Ovšem provedení se podřizuje od počátku do konce nejotřepanějším syžetovým klišé, konvence dobrodružného filmu nabírají plný dech v okamžiku, kdy oba protagonisté se střídavě zmocňují rozhodování se zbraněmi v rukou.

Scény, kdy výstřelem zřejmě vzbouřeneckého plavidla poškozená ponorka klesne až pod únosnou mez ponoru, načež se opět rozběhnou motory a hrdinové vyváznou z nejhoršího, i závěrečný výjev, kdy se v souboji s časem (odpočítává se předpokládaná doba odpálení ruských raket) dlouho marně navazuje kontakt s velením, jsou ovšem reprezentativní sbírkou všech možných klišé. Film Krvavý příliv nakonec sám ztělesňuje to, co (snad) zamýšlel odsuzovat: militaristicky velebí dokonalost i psychickou odolnost amerického námořnictva, které se nedopustí ukvapenosti ani tehdy, když mu schází směrodatné informace. Ostatně již úvodní titulek praví, že na světě jsou tři nejmocnější muži - vedle amerického a ruského prezidenta je to velitel ponorky, nesoucí zkázonosné zbraně.

(jš) 

Sobota 10. 9. 2005 ČT 2 - 13.55 hodin

Chytání ryb přináší potěchu očí i jazyka

Při realizaci nového rybářského magazínu vsadila Česká televize na neokoukanou tvář, která může v lecčems překvapit. Průvodcem jednotlivými díly bude Jakub Vágner, významný český sportovní rybář, jehož umění v této činnosti oceňují odborníci po celém světě. Magazín se jmenuje po svém protagonistovi - S Jakubem na rybách. Bude půlhodinový a vysílán bude jednou za dva týdny.

"Měl by to být rybářský pořad skutečně o rybách, který, jak doufám, budou tvořit i sami diváci," vysvětluje Vágner a dodává: "Divácké názory pokládám za velice důležité a chtěl bych je respektovat. Mohou se samozřejmě lišit, doufám ale, že vznikne magazín skutečně kvalitní." Podle tvůrců by se měl věnovat především lovu ryb v České republice a přitom by měl být aktuální. Ukáže lov ryb v různých obdobích a rybářské techniky, které jsou pro tu kterou dobu vhodné.

"Byl bych rád, kdyby pořad byl do značné míry také cestopisem, který zaujme i nerybáře," upozorňuje Vágner na svou další ambici. Rybářský sport chce proto v pořadu prezentovat zajímavě, tak, aby byl přitažlivý pro široké spektrum diváků. "Ryby budeme vracet vodě a chceme samozřejmě splývat s přírodou tak, jak to jen bude možné," upřesňuje. Jedním z hlavních cílů tvůrců pořadu je, aby nevznikala pouhá rybářská kuchařka. "Na rybu se dnes musíme dívat jinak, než jako na pouhý kus masa. Ryby jsou pro nás sportovní kolegové, kteří nám umožňují rybářské vyžití. Pokud dáme kaprovi palicí po hlavě, okrádáme se o šanci podruhé ho ulovit, okrádáme ostatní rybáře o možnost ulovit ho třeba většího a okrádáme i vodu. Nejenom o toho kapra, ale i o další generaci ryb, která vznikne poté, co se kapr vytře a zplodí další potomky," uzavírá Jakub Vágner.

(top) 

Neděle 11. 9. 2005 ČT 2 - 17.40 hodin

A Bůh stvořil ženu

Osmnáctiletá Juliette je nejkrásnější ženou v Saint-Tropez. Zná ji každý, muži ji obdivují, ženy pomlouvají, ona sama žije bez přetvářky a bez předsudků. Svou nevázaností provokuje každého ve svém okolí, což nelibě nesou její pěstouni, kteří si ji vzali z dětského domova. Přitáhne pozornost i bohatého podnikatele Erica Carradina, který plánuje v kraji velké investice. Juliette překročí únosnou míru a její rodina ji chce dát zpátky do útulku pro sirotky, kde bude muset zůstat, než dosáhne plnoletosti... Filmem A Bůh stvořil ženu zajistil režisér a spoluscenárista Roger Vadim své tehdejší partnerce a později manželce Brigitte Bardotové velkolepý úspěch a popularitu. Saint-Tropez, kde se film natáčel, zůstane navždy spojen s tímto filmem. A byla to právě sláva B. B., která se usídlila blízko tohoto malebného jihofrancouzského přístavu a "objevila" ho celému světu. Slávu Brigitte Bardotové připomene v září Česká televize i dalšími filmy z počátku její kariéry: Má mě rád, nemá mě rád, Pařížanka a Klenotníci měsíčního svitu.