číslo 36
vychází 29. 8. 2005

Televize
a film

FILM

Nebývalá dobrodružství se na nás valí z plátna

Lze chápat, že uvádění filmů během přehřátých prázdnin je svým způsobem sázka do loterie, více přitahují vodní radovánky a cestování za hranice všedních dnů než vysedávání v setmělých sálech, které často zejí prázdnotou. Takže nepřekvapuje, že v nabídce převažují atraktivní trháky, které chtějí ani ne tak poděsit jako uchvátit "úžasností" toho, co se děje na plátně.

Je přitom pozoruhodné, jak i bezuzdná (neb bezedná?) zábava vyvolává nadšené ryčení mnohých "odborníků", kteří z kdejaké slatániny splácávají další kultovní dílo, které zajisté utkví trvale v paměti, pokud rovnou nepohne dějinami. "Odborné" filmové časopisy se předhánějí v udělování 100% maxima na znamení naprosté dokonalosti a dokonce i těm filmům, u nichž se shodnou, že se moc nepovedly, věnují sáhodlouhé materiály o tom, jak vznikaly. (I když na druhé straně - čím by jinak zaplnily svůj přebobtnalý rozměr?)

Většinou se jedná o výpravné sci-fi filmy, které ohromují svou technickou vyspělostí. Na sklonku června tuto sérii zahájila Válka světů. Sálá z ní velkohubá a současně sentimentální patetičnost mnohých historek, které Zemi ohrožují jak dopadem velkého vesmírného tělesa, tak invazí mimozemských příšerek. Série Batmanů, která začala v roce 1989, již dospěla ke svému pátému pokračování - Batman začíná, jež ovšem předchází všem dosud natočeným dobrodružstvím, neboť líčí, odkud Batman povstal a jak dospěl k prosazování spravedlnosti ve vždy zkorumpovaném Gothamu. Film je dokladem mimořádného tvůrčího nasazení, touhy po vypravěčské dokonalosti, zcela nicotně vyplýtvané v bezpočtu klišé. Postavy tak připomínají figurky toporně se otáčející na orloji - buď je provází zvážnělý respekt, zjednávající jim svatozář kladných hrdinů i v případě zcela negativního fanatismu, nebo naopak sklouzávají k zesměšňující karikatuře.

Z Ruska dorazila Noční hlídka, která dokládá, že i tam začínají vznikat nápodoby úspěšných hollywoodských hitů, jen mírně upravených do místních podmínek. Posuďte sami: i tam se mezi lidmi pohybují zvláštní bytosti zastupující odvěký zápas mezi silami Temnoty a Světla, přičemž rozdíly mezi nimi nejsou nijak protikladné - každý, kdo v sobě objeví nadpřirozené schopnosti, se může rozhodnout, kam chce patřit.

Pro svou potemnělost tolik obdivovaný film Sin City - město hříchu doslova kopíruje výchozí comicsové kresby. Navíc byl natáčen černobíle, jen s občas vyhřezlou některou barvou. Film označovaný za novátorský předěl a všemožně velebený se noří do zkrvavělého přediva ustavičného násilnictví, prezentovaného ovšem velice distingovaně, ba s jemně ironizující nadsázkou. Jenže pod blýskavým zevnějškem se neskrývá vůbec nic, je to zcela vyprázdněná hříčka děsící nejen krutostmi, ale hlavně zálibou v nich.

A konečně Fantastická čtyřka, asi nejpitomější dílko, které letos proniklo do českých kin. Lidé vystavení blíže neupřesněnému kosmickému záření v něm nestvůrně zmutují (jenže každý jinak, ačkoli netušíme, proč tomu tak je) a mohou si tudíž vybrat, zda budou obyčejné smrtelníky chránit, nebo jim škodit. Něco tak úděsně napsaného, s přitrouble znějícími dialogy, které obsahují tolik ušlechtilého odhodlání, že by se je rozmýšleli pronášet i socialističtí úderníci blahé paměti, tu už dlouho nebylo. Ale můžeme se aspoň podívat, jak se (nad)člověk změní v ohnivou střelu, jak ovládá silové pole s nádavkem vlastního mizení, jak se dokáže téměř donekonečna natahovat a vytahovat jak žvýkací guma. Animovaní Úžasňákovi byli přece jen nápaditější...

JAN JAROŠ