číslo
36 |
|
Tipy ČRo |
|
Neděle 11. 9. 2005 Český
rozhlas 2 - PRAHA - 8.05 TOULKY ČESKOU MINULOSTÍ - 533 Prokop Diviš a mašina povětrnostní Prokop Diviš se jako Prokop Diviš nenarodil. Přišel na svět pod jménem Václav Divíšek, což se stalo 26. března roku 1698 v Helvíkovicích u Žamberka. Některé prameny však uvádějí jako datum narození 1. srpna 1696. A aby nebylo nic jasného, také o místu jeho narození máme rozporuplné informace - k Prokopu Divišovi se totiž hlásí i obec Pěčín. Poměry, v nichž se Vašík ocitl, byly slušně řečeno skromné. Mladík však přesto studoval, jenomže - protože byl nemajetný - bylo to v letech 1716 až 1719 na jezuitské latinské škole ve Znojmě. Podporoval ho přitom premonstrátský klášter v Louce u Znojma. V téže Louce později složil řeholní slib a přijal řádové jméno Prokop a Divíška si "zpevnil" na Diviše. Jako (pravděpodobně) pětatřicetiletý se stal podpřevorem kláštera v Louce u Znojma, poté asi pět let spravoval farnost v Příměticích u Znojma, načež byl jmenován převorem kláštera v Louce. Od roku 1742 až do své smrti v roce 1765 působil na faře v Příměticích. Na venkovského faráře - byť velmi vzdělaného - měl hned několik koníčků. Vynikl v různých oborech přírodních věd. Vynalezl denisdor, což bychom mohli do čeština přeložil jako "zlatý Diviš". Byl to skříňový hudební nástroj se čtrnácti klaviaturami o délce 160 cm, šířce 92 cm a výšce 128 cm. Měl celkem 790 kovových strun. Všechny jeho díly byly spojeny otáčivými šrouby. Měl čtrnáct většinou zdvojených rejstříků, přičemž při úhozu na klaviaturu zněl první rejstřík sytě, druhý pak tlumeně a rezonancí dlouho dozníval. Byl napájen proudem z leidenských lahví. Nástroj byl sestaven tak důmyslně, že jej bylo možno vyladit během 45 minut. Simuloval zvuky různých hudebních nástrojů: harfy, loutny, klavíru, zvonkohry, prý též lesního roku, fagotu a klarinetu. Nejvíc času však ve volných chvílích Prokop Diviš věnoval studiu elektřiny v ovzduší. Přes své znalosti o atmosférické elektřině se dostal až k úvahám, jak se chránit před bleskem. Jako první vyslovil názor, že bleskosvod nespojený vodivě se zemí může způsobit jen neštěstí. Roku 1754 v Příměticích u Znojma - dva roky po Američanovi Benjaminu Franklinovi - sestrojil svůj bleskosvod s četnými drobnými hroty, které měly ovzduší nabité elektřinou "odelektrizovat" a teprve potom svést blesk do země. Svoji "mašinu povětrnostní", jak bleskosvod nazval, postavil u fary v Příměticích, ale na jaře roku 1760 ji zdejší farníci strhli, považujíce ji za příčinu velkého sucha. Netušili, že zničili první uzemněný bleskosvod na světě. Mohutná konstrukce bleskosvodu skončila nenávratně ztracena ve starém haraburdí, autor však naštěstí zanechal v pojednání Descriptio machinae meteorologicae její podrobný popis. Celkem 400 uzemněných kovových hrotů na ústřední nosné tyči mělo "vysávat" elektřinu z mračen, a zabránit tak vzniku bouřky. Diviš se nevzdal a v následujícím roce 1761 umístil další bleskosvod, tentokrát na věž přímětického kostela. Na něj si už Přímětičtí netroufli. JOSEF VESELÝ |