číslo 37
vychází 5. 9. 2005

Televizní glosář

Kdo nám kazí děti?

Nedá se nic dělat, pořád musím myslet na to jedno. Tedy ne už na přihlouplou reklamu na vylepšení mužnosti, ale na reklamy vůbec. Onehdy se totiž moje dítko dožadovalo "hezkých písniček Evy a Vaška". S hrůzou mi došlo, že jsem zase jednou nezapnula televizi přesně na čas pohádky, za což, bylo mi jasné, budu tvrdě pykat. Stačila chvíle nepozornosti - a následky nedozírné. Dítě se nechalo reklamou (neskutečně hloupoučkým teleshoppingem) přesvědčit, že bez CD s písněmi "dnes už legendární dvojice Evy a Vaška" prostě nemůže existovat. S reklamou měla až dosud dobré zkušenosti: například ohledně pribináčka spot určitě nelhal. Zkusila jsem si představit, že bych podlehla a písňový kýč objednala (vždyť holčička tak hezky prosila, ručičky spínala). Pokud by mne hned při prvním přehrávání netrefil šlak, vlezlé melodie by se v naší domácnosti možná zabydlely a já bych otupěla...

Zatímco kazit vkus je u nás beztrestné a zjevně nikomu nevadí, hrajeme si na cudné tam, kde to není na místě. Vadí nahota, zvažuje se přípustnost kopulace zvířat v přírodovědných dokumentech, operuje se "magickou" dvaadvacátou hodinou. Je v tom zkrátka a dobře trochu chaos. Slovutná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání by si už konečně měla udělat jasno, co děti může kazit a co ne. Já bych kromě propagace kýčovitých popěvků zakázala i docela obyčejnou a nenahatou obscénnost, třeba takovou, jakou nám teď předvádějí VyVolení. Řekla bych, že vytěsnění oduševnělosti a kult přízemně smyslné poživačnosti, jakou se tento pořad hemží, zanechávají svým pokrytectvím větší spoušť (nemluvě o vštěpování pochybného vzoru) než cokoli jiného.

Ještě že Česká televize vkládá mezi hloupé reklamy a neméně hloupou zábavu takové filmové skvosty jako byl Altmanův snímek Dr.T a jeho ženy nebo jako je celá kolekce Woodyho Allena. Kvůli nim člověku stojí za to, pokud přijde k obrazovce o něco dřív, spolknout hořkou reklamní pilulku... a navíc aspoň na tu chvíli může vypnout zvuk.

JANA CIMBUROVÁ