číslo 37
vychází 5. 9. 2005

Zpět na obsah         

Tipy Týdeníku

NOVÉ ZVUKOVÉ NOSIČE

Václavek, Konvrzek a obraz českého folku

Po třinácti letech od prvního vydání opět vyšla sólová deska brněnského skladatele a kytaristy Vladimíra Václavka Jsem hlína, jsem strom, jsem stroj. Baskytarista už osm let nefungující, překvapivě často však vzpomínané kapely Dunaj, spoluautor nejlepší nahrávky Ivy Bittové Bílé inferno, zásadní člen kapel Domácí lékař, Rale či V.R.M. měl loni, kdy se na trhu objevilo jeho druhé album Písně nepísně, věru nač navazovat. Václavkův Vladimír Václavekminimalismem inspirovaný písňový debut, plný zadumané repetitivní kytary a citlivě interpretované poezie (Paul Éluard, Petr Váša, Karel David i vlastní texty), nezestárnul ani v nejmenším, naopak - jeho křehká krása jako by teprve po letech vyplula na povrch. Komorní album, opatřené meditativnímu duchu nahrávky odpovídajícím obalem výtvarníka Vladimíra Kokolii (foto Petr Baran), je v reedici doplněno o tři nové nahrávky, které nejenže s reedovaným materiálem docela ladí, ale lze je rovněž chápat jako degustaci toho, co se (snad) chystá.

Jiří Konvrzek To jeden z nejsvéráznějších českých písničkářů, původní profesí instalatér Jiří Konvrzek připravil album zcela nové. Titulem Nevadí ti? navazuje na svůj oficiální debut Pod Řípem (2000), kterým posluchače i kritiky rázně rozdělil na dva zcela protichůdné tábory: jedni o něm mluví jako o amatérovi, který neumí ani hrát, ani zpívat, druzí jako o solitérovi s "přírodním" talentem. Na kytaru, mandolínu, foukací harmoniku, ale i na kozí roh či "soustavu odpadního a kanalizačního potrubí z PVC" hrající "poděs" se s písněmi nepáře, co na srdci, to na jazyku, nápad musí rychle ven. Konvrzek, jehož na novém CD doprovázejí baskytarista Lukáš Kalivoda a bubeník Jan Pydych, trefně konstatuje, že jeho písně spojuje "nezaměnitelný zpěvopis" - ten někdy připomene hru na jurodivost Petra Váši nebo Pepy Nose, jindy třeba experimentálnější písňovou tvář Jablkoně. Každopádně i písně Konvrzkovy vybarvují obraz českého folku, scény alespoň donedávna nepatřičně konzervativní.

MILAN ŠEFL