číslo 37
vychází 5. 9. 2005

Tipy Týdeníku

Outsiderova anabáze odlidštěným světem

V poslední době se může náročnější část brněnského obecenstva soustavněji seznamovat s moderní německou dramatikou, s níž jsme v předlistopadovém dvacetiletí ztratili kontakt. Vedle experimentů HaDivadla (Minetti, Tvář v ohni) a "Provázku" (Já, Feuerbach či Hromadná vražedkyně) se o to přičiňuje brněnské Národní divadlo, kde režisér Martin Čičvák postupně uvedl například Bernhardova Immanuela Kanta, Straussovu Ithaku nebo svou verzi Kafkova Zámku. Mladý dramaturg Petr Štědroň nasadil nyní namísto původně ohlášeného Musilova Muže bez vlastností jakožto "erbovní" titul nového vedení zdejší činohry českou premiéru hry současné dramatičky střední generace Dey Loherové Adam Geist, a to ve vlastním překladu.

Bavorskou dramatičku, střídavě žijící v brazilském Sao Paulu a Berlíně a inscenačně svázanou s Hannoverem a Hamburkem, známe coby autorku nadhazující otázky viny, osudovosti, opuštěnosti a životních ztroskotání. Inspirační kořeny Adama Geista (byl prohlášen nejlepším německojazyčným dramatem roku 1998) sahají nejspíš k Büchnerovu Vojckovi a Brechtovu Baalovi, možná až ke středověkým moralitám nebo barokním parabolám. Jinotajně pojmenovaný antihrdina, zprvu žák pomocné školy a klempířský učeň, projde mezi svým sedmnáctým a devatenáctým rokem nezáviděníhodným údělem s nejednoznačným postavením deptané oběti i bezohledného zločince. Sirotek zbavený rodinného zázemí i zaměstnání se postupně stává dealerem drog, možná i vrahem dívky, kterou na hřbitově znásilnil, psychiatrickým pacientem, sebeobětavým hasičem, vojákem cizinecké legie, důvěrníkem skinheadského předáka, humánně reagujícím žoldnéřem v bosenské válce i poutníkem do mariánského Medjugorje - nežli si sám navlékne oprátku. Hra částečně připomínající slábnoucí vlnu tzv. coolness dramatiky se nijak nebrání drastickým až patologickým motivům, včetně masakru motorovou pilou; namísto naturalistické popisnosti a koncentrované slovní vulgarity mají však její úsečné repliky nebo naopak rozsáhlé vnitřní monology zřetelné literární kvality.

Nesnadné novinky se ujal mladý hostující tým vedený nedávným absolventem JAMU Jakubem Macečkem, který ji pojal jako vizuálně invenční, vědomě provokující generační vyznání. Nedlouhý nonstop večer o dvou desítkách obrazů brutalitu syžetu spíše mírní, když klade důraz na alegoričnost a modelovost epizujícího příběhu s jen obecně označenými postavami a početným, kostýmy střídajícím komentujícím chórem. Ve všech jevištních složkách - od plně abstrahující černobílé scény Lindy Dostálkové se symbolickými videoartovými projekcemi Davida Možného, přes sugestivní hudbu Davida Smečky a choreografii Hany Charvátové až po klíčové kreace (neurotický, rychle a trhaně mluvící, avšak i zápasící a identitu marně hledající protagonista Václava Neužila, vyděděnecká Holka Antonie Talackové, tajemný Indián Petra Bláhy) - dominuje výrazná stylizace, občas přechýlená do karikaturních poloh (Adamovi příbuzní). I přes sympatické kolektivní nasazení se však místy nedaří překonat autorčiny prvoplánově zjednodušující schematické sekvence (prostředí feťáků nebo skinů) a poněkud emočně studené vyznění odtažitého celku.

Adam Geist abonentní návštěvníky "kamenného" divadla zjevně rozdělí na dvě části: na ty, co riskantní experiment akceptují, a na ty, kteří tuto deziluzivní vizi morbidního bezperspektivního světa odmítnou jako neadekvátní a jich se jakoby netýkající. Osobní vztah k dílu "Kasandry německého dramatu" si ostatně mohou ověřit v Divadle Husa na provázku, které v Baďurově režii vzápětí nabídlo jejího komornějšího Modrovouse, a to rovněž v české premiéře dalšího Štědroňova překladu.

VÍT ZÁVODSKÝ