číslo 38
vychází 12. 9. 2005

Televizní glosář

Bylo by to opravdu sci-fi?

Při pročítání televizního programu na následující týden, když jsem narazila na svého oblíbeného Spáče, a také poté, co se naši kamarádi vrátili z dovolené, kde byli dva týdny zcela izolováni od jazykově srozumitelných zpráv z domova, mě napadla následující fantasmagorie.

Co kdyby nějaký Čech strávil dejme tomu dvacet let coby ztroskotanec na pustém ostrově, z nějž by se zázračně dostal - nebo v kómatu, z nějž by se zázračně probral? Jak by zvládl vstup do jiné mediální dimenze? Představme si sami sebe někdy v roce 1985 (ne-li v orwellovském 1984). Zprávy do nás hustí dost často, jsou ovšem filtrované a překroucené (viz sbírka vtipů o Radiu Jerevan). Televizní zábavě vévodí Bohdalová s Dvořákem a jediné, co se kromě Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy dá poslouchat v rádiu, jsou rozhlasové dramatizace v režii Jiřího Horčičky. Na dovolenou jezdíme do Bulharska, země, kde podle zpráv vzkvétá socialismus, kde však musíme stát fronty na chleba mezi prázdnými regály místních sámošek. Rok 2005 vnímáme v kategorii sci-fi a představujeme si (nebo spíše je nám představováno), že v té době zavládne celosvětový mír a budeme obydlovat Mars. Kdyby nám byl tehdy někdo časovou smyčkou poslal televizní programy dnešních dní, byla by to pro nás asi větší fantazie než představa Rusů na Marsu.

Dvacet let uběhlo jako voda. Vstávat, stal se zázrak! Do Bulharska se jezdí pořád, ale pro samé restaurace a obchody tam není vidět kousku zeleně, tolik jsou Bulhaři nadšení svým divokým kapitalismem. Čechům slouží hned tři televizní stanice se čtyřmi kanály. Každý den se vysílá nějaký ten český seriálek přeplněný hvězdami. Legendárního Dietla používají jen jako nenápadnou vycpávku. Televize už nemění program pouze u příležitosti úmrtí nějakého státníka, ale zejména tehdy, dívá-li se na nějaký program méně diváků, než bylo v plánu.

Místo rumunských upracovaných soudružek zaujaly vnadné blondýny, které se dokonce před našima očima sprchují tak, jak je Bůh stvořil (teď mě napadá - jestlipak ta stvoření také prdí?), Bardotka je archeologickou vykopávkou do filmů pro pamětníky a tak dále. Dovedu si představit, že po takovém zázračném probuzení by následovalo další kóma - ze šoku...

JANA CIMBUROVÁ