číslo 38
vychází 12. 9. 2005

Zpět na obsah         

Tipy Týdeníku

Ne každé probuzení bývá příjemné

Pondělí 19. září, ČT 2, 21.20

V první půli 70. let se Woody Allen, již tehdy pravidelně slučující režii s hereckou prací, věnoval parodování divácky oblíbených žánrů - v případě Spáče se jedná o sci-fi. Odehrává se v roce 2173, kdy se po dlouhodobém umělém spánku probouzí někdejší hudebník Miles Monroe do totalitní, současně však zcela bláznivé společnosti. Aniž by planul nějakým nadšením, záhy se zapojí do hnutí odporu. A to ještě netuší, že z obávaného diktátora zůstal pouhý nos, navíc uměle vyživovaný...

Woody Allen v titulní roli Jako vždy smolařský hrdina, plný pochybností a nutkán k ustavičnému sebezpytování, se ocitá v mnohých protivenstvích, dokonce se musí vydávat za domácího robota - a jako takový je přidělen do domácnosti půvabné dívky (Diane Keatonová). Dokonce se spolu oddávají zastaralému "vlastoručnímu" sexu, zcela vytlačenému pilulkami a vibračním strojem. Allen prozrazuje okouzlení, s jakým se věnoval vymýšlení nejrůznějších kuriózních nápadů, náhlých zvratů, stále cítíme, jak je mu okamžitý gag, verbální nebo situační hříčka milejší než dramatická celistvost příběhu. Opět si všimneme mnoha poklon vzdaných němé grotesce (včetně klasického jazzového doprovodu), zatímco průběžný motiv vzpoury proti dosavadnímu společenskému systému je veden víc jako pomocná berlička.

Allen se ani nyní nevzdává pověstné upovídanosti. Glosuje revoluční odhodlání ("žijeme tu jako divá zvěř"), těží z dvojsmyslů a záměn, jak naznačuje sexuální osvěta či zpravodajské komentování operace diktátorova nosu. Současně však překvapuje smyslem pro lakonický vizuální humor, mnohé výstupy uzavírá do sólových pantomim: připomínám aspoň trhavou "robotí" chůzi, nemotorný úprk v olbřímě nafouknutém skafandru nebo finální scénu zneškodňování posledního diktátorova pozůstatku. Ztřeštěné nápady pronikají i do scénografického řešení: vskutku neodolatelnou je židle ve tvaru bidýlka.

Allen se jistě inspiroval Orwellovými vizemi, spatříme blaženou nevědomost porobených lidí, hlídací obrazovky i kvetoucí udavačství. Nenechal se však spoutat pochmurnými vyhlídkami, vnáší až svatokrádežné zlehčování a zpochybňování všeho, co si často nárokuje jednoznačná hodnotová znaménka. Vznikla velice chytrá i svižná zábava!

JAN JAROŠ