číslo 38
vychází 12. 9. 2005

Tipy Týdeníku

ROZHLASOVÁ ZÁBAVA

Pátek 23. září ČRo 2 - Praha 21.05

Když je na co vzpomínat...

Většinou vzpomínáme rádi. Někdy nás ale život donutí pouze vzpomínat, i když bychom raději místo zážitků z minulosti měli zážitky nové, ze současnosti, ale už to není možné. V létě tomu byl rok, co nás náhle a nečekaně opustil zpěvák Karel Zich. Jeho písničky se stále hrají, i jeho hlas, díky záznamové technice zůstal, ale jinak máme už právě jenom vzpomínky.

Jeho dědeček Otakar Zich byl významným hudebníkem a zakladatelem katedry estetiky na Karlově Univerzitě v Praze. Muzikantem byl i druhý dědeček. Zdálo by se, že už tím byla budoucnost Karla Zicha předem daná. Měl dva starší sourozence a tatínka významného matematika. Karel rád vyprávěl, jak jednou, ještě v počátku školní docházky, dal tatínkovi ke kontrole domácí úlohu z matematiky. Tatínek ji podepsal a paní učitelka v ní našla chyby. Od té doby už úlohy kontrolovala zásadně maminka. To byla velmi zajímavá žena. Ráda vzpomínala, jak se jako dítě několikrát setkala s T. G. Masarykem v Lánech i jak byla na návštěvě u spisovatele J. Š. Baara v Klenčí. Zážitků měla mnoho a uměla vyprávět. Třeba i o tom, jak si s manželem zásadně vykali. Začalo to jako žert a stal se z toho zvyk. A úžasné byly její historky z dětství Karla. Pamatovala mnohou jeho klukovinu a vyprávěla tak, že se posluchači vždycky smáli. Třeba, jak synovi za 170 korun koupila první kytaru a on jim pak předváděl rokenrol, naposlouchaný z darované a ze západu tajně dovezené desky ještě na 78 otáček. Jeden významný hudebník ho během návštěvy slyšel a věštecky prohlásil: "S tím budeš jezdit!" A Karel nakonec s písněmi opravdu jezdil. - Nejprve ovšem vystudoval estetiku na Karlově Univerzitě a vlastně málokdo tušil, že mu zpívá doktor filozofie.

Ale začali jsme vzpomínkami. Já mám jednu historku, která se mi vybaví, když bojuji s kouřením. Přijel jsem za Karlem a jeho maminkou na návštěvu do Babylonu, vesničky kousek od Domažlic, proslulé krásným rybníkem. Rodina Zichů zde trávila po dlouhá léta letní dovolenou, když už nemohli do penzionu Krásnohorská. (Ten založila babička, která do něho během první světové války pozvala na dovolenou manželku T. G. Masaryka, s níž se v té době většina lidí bála vůbec mluvit - vždyť to byla žena nepřítele státu, který v zahraničí usiloval o zánik Rakouska-Uherska.) Seděli jsme s paní Zichovou u kávy a já jí nabídl cigaretu, protože mi bylo divné, že nekouří. S úsměvem mi vysvětlila, že už toho zlozvyku nechala. To jí bylo tak 86 let. Pak přišel Karel Zich s tenisovou raketou v ruce, právě dohrál se synem zápas. Napil se a já mu také nabídl cigaretu. "Jenže já už nekouřím," povídal. "Když to dokáže máma, tak já to musím zvládnout taky." - Ale asi už bylo pozdě. Loňská návštěva Korsiky mu byla osudná.

A tak letošní léto v Třeboni proběhl vzpomínkový večer na Karla Zicha. Zpíval Spirituál kvintet, vyprávěl básník a textař František Novotný a zpěvák Pavel Bobek vzpomínal, jak mu Karel Zich napsal první písničku i jak mu věnoval tu poslední. Dokonce si ještě právě o té písničce večer před odjezdem na Korsiku s Karlem telefonovali.

Byl to hezký večer, byť pochopitelně i trochu nostalgický. A protože se na něm podílela i stanice ČRo 2 Praha, může nyní jeho záznam nabídnout svým posluchačům.

VLADIMÍR BERNÁŠEK